JJ Carell odpovídá!

Dnes pro vás mám rozhovor s JJem Carrelem z TAR 20. Rozhodl jsem se zveřejňovat rozhovory i v originále, jelikož jsem zjistil je čtou i jiní hráči po sdílení na Facebooku.

John James „JJ“ Carrel si zasoutěžil v 20. sérii The Amazing Race, spolu se svým kamarádem a kolegou Artem. Diváci si je určitě pamatují hlavně díky jejich rivalitě s Brendonem a Rachel, kterých se pokusili zbavit za použití U-Turnu. V sérii nakonec skončili druzí, když těsně prohráli vůči Rachel a Daveovi.

THE ORIGINAL CAN BE FOUND BELLOW THE TRANSLATED VERSION.

1. Jak si pamatuješ na hru?
Přemýšlím nad závodem, alespoň jednou za den. Protože jsem toho zažil tolik v tak krátkém čase, takže se mi občas vybaví nějaká vzpomínka, na kterou bych skoro jinak zapomněl. Zážitek z mé účasti v The Amazing Race byl prostě to nejúžasnější dobrodružství mého života. Nejlepší odpověď na tuhle otázku je, že až budu starý a budou přede mnou jen mé poslední dny, budu moc vzpomínat na tyhle zážitky.

2. Změnilo ti The Amazing Race život? 
Nevím, jestli mi závod změnil život, ale rozhodně ve mně vznítil větší touhu po vítězství. Nejsem ten typ člověka, co musí vyhrát ve všem, co hraje, ať už ve stolní hře nebo v ping pongu. Ale věci, které mě nadchnou jako velká zatýkání v práci nebo závod, ty prostě vyhrát musím. Takže s prohrou (naším druhým místem) je pro mě stále těžké se vyrovnat, zvlášť když jsme byli tak blízko.

3. Díváš se na Survivor nebo Big Brother? Máš oblíbené hráče v nových sériích?
Nikdy jsem nesledoval Big Brother, ale sleduji každou sérii Survivor a strašně rád bych si tuhle hru v budoucnu zahrál. Vypadá to jako naprosto rozdílný zážitek, ale rozhodně zážitek, který bych chtěl zažít. V téhle sérii je ještě brzo na to, abych si vybral favorita, ale mám rád toho otce z Louisiany, protože jsem vyrůstal v okolí New Orleans.

4. Co říkáš na podporu fanoušků z celého světa?
Miluji dostávání e-mailů, zpráv na Facebooku a čtení komentářů od lidí z celého světa, i když nejsou pozitivní. Popravdě mě ty negativní rozesmějí, protože jsou vážně vtipné. Nikdy si ty negativní neberu k srdci, protože lidi si myslí, že vás znají, když vás viděli v televizi, ale vážně vás neznají.

5. Přijal bys nabídku na návrat?
Šel bych do závodu znovu, klidně tak jak jsem právě teď oblečený. Arta a mě dokonce zvažovali pro návrat do 24. série – All-Stars, ale nakonec nás nevybrali. Upřímně jsme byli naprosto zklamaní, protože jsme chtěli další šanci na výhru The Amazing Race. Jsem z toho ještě pořád zklamaný, ale nikdy nevíte, co pro vás budoucnost nachystá.

6. Chtěl bys něco vzkázat svým fanouškům v České republice a na Slovensku?
Mým fanouškům v České republice a Slovensku… Doufám, že jste si užili, když jste mě sledovali dávat tomu vše, co jsem měl pro výhru The Amazing Race, protože jsem chtěl vyhrát celým svým srdcem a celou svou duší. Ty peníze by byly skvělé, ale Art a já jsme do toho šli tak tvrdě, protože život je krátký a my chtěli zažít každý skvělý moment, který vám život nabízí a slyšet Phila Koeghana, říct nám, že jsme vítězové The Amazing Race, je bohužel jeden ze zážitků, který nám unikl.

7. Máš nějaké oblíbené momenty z The Amazing Race?
Je tu tolik neuvěřitelných momentů ze závodu, ale chvíle, na kterou nikdy nezapomenu, bylo stát na startovací čáře v podzimních barvách listopadu všude na kopcích Santa Barbary v Californii a slyšet Phila říct: „Svět na vás čeká. Cestujte bezpečně.“ Pamatuji si, že jsem tam stál a užíval si to, byl natěšený a nemohl uvěřit, že jsem vážně v The Amazing Race!

8. Jaký máš nyní vztah s jinými soutěžícími ze své řady? Jste stále ve styku?
Pořád se vídám s Bopperem. Bop je neuvěřitelně unikátní a autentický člověk. A někdy potřebuji překladač, abych rozuměl slangu jeho země! Píšu si přes Facebook s Ralphem a občas taky se sestrami Tanaka (pozn. Misa a Maya) a samozřejmě s Artem, který je pro mě jako můj bratr

9. Můžeš nám říct jak vypadá příprava na show? Castingy, fotografování a rozhovory?
Než začnu mluvit o show, musím říct, že Bertram van Muster a Elise Doganieri odvádí prvotřídní organizaci! Vždycky jsme se cítili v bezpečí, někdo se o nás staral a že jsme pro show důležití. Bylo to těžké, ale po každé etapě závodu jsme byli v krásných hotelích a dostávali jsme úžasné večeře. Nejlepším příkladem je, když jsme byli v Tanzanii. Art a já jsme dokončili etapu a stáli jsme na podložce naproti Philovi a přes jeho rameno jsme viděli jeden ze „Sedmi divů světa,“ Ngorongorský kráter. Tak úžasný výhled! Když jsme odešli z podložky, Art a já jsme se na sebe podívali jakože, kde a co budeme jíst uprostřed Afriky? Nebylo tu nic jiného, než malé vesničky a kilometry nádherné divočiny. Po každé etapě, jedna může trvat 1 až 3 dny, jsme byli strašně hladoví. Takže i po téhle jsme byli hladoví a unavení, ale byli jsme šokování a překvapeni, když jsme viděli, jakou hostinu předložili nám, dalším týmům a filmařům. Byl tam obrovský stan se 14 – 15 metrů dlouhým stolem, který byl celý pokryty výborným jídlem. To je ukázka toho, jakou práci odvádí Bertram a Elise na organizaci, prvotřídní. Během závodu sebou máte kameramana a zvukaře, kteří s vámi jdou všude, kam jdete vy. Po každé etapě vám přidělí nějaké jiné. Tihle chlapi byli ty nejprofesionálnější a nejpracovitější lidi, jaké jsem kdy potkal. I když jsme Art a já běželi kilometr skrz ulici velkoměsta nebo špinavou vesnici v Africe, byli hned za námi. Ty kamery jsou objemné a těžké, a to samé platí o zvukovém vybavení, ale NIKDY nás nezdržovali. Místo toho vždy drželi krok s námi. Pokud jsme Art nebo já spali na vlakovém nebo autobusovém nádraží v Rakousku, Německu nebo Indii, spali tam tak. Rozhovory se dělají v průběhu etapy, před ní a taky po ní, ale ani rozhovory nás rozhodně NIKDY nezastavili, nebo nezpomalili. Všechno na závodu je rychlé! Vždycky říkám, že i když je The Amazing Race vyčerpávající, tak dostat se přes casting je mnohem těžší. V castingu mžně cítím, že The Amazing Race je tak reálné, jak jen to jde. Nikdy mi nepřišlo, že by někdo hru měnil, nebo že by nějaký tým měl výhody. Namísto toho mi vážně přišlo, usíte mluvit o tolika věcech, že můžete být skutečně pouze tím, kým skutečně jste. Samozřejmě je to televizní show, do které potřebují výrazné osobní a musí taky vybrat demograficky různé lidi. Nicméně The Amazing Race je úžasná hra, která dotlačí soutěžící na okraje jejich možností vědomostně, emocionálně a fyzicky.

10. Hodně lidí si myslí, že produkce ovlivňuje hráče. Je to pravda?
Nikdy mi nepřišlo, že by produkce ovlivňovala Arta nebo mě. Cítil jsem a cítím opak, protože váže jediné, co jsme já a Art museli dělat, bylo soustředit se a běžet tak rychle, abychom vyhráli. Hra samotná ovlivňuje člověka mnoha způsoby. Například jste hladoví, protože šetří během etapy penězi a nekupujte si jídlo, protože nikdy nevíte, kdy budete muset dát taxíku příplatek a tak dále. Když jsme byli v Baku v Ázerbajdžánu tak nás dlouhá jízda taxíkem stála 500 americký dolarů. Podle pravidel musíte zaplatit taxikářovi za jízdu, předtím než jdete do cíle k Philovi. Art a já jsme stáli v Baku naprosto bez peněz a rozhodovali se, co udělám, protože Phil byl na dohled. Věděli jsme, že v rozvojovém státu, se nic jiného dělat nedá, tak jsme mu dali těch 500 dolarů, abychom mohli dokončit etapu. Navíc všechno to cestování vás absolutně vyčerpá. Jednou jsem se zeptal Arta, co je dnes za den a oba jsme byli nejmíň o  dva dny mimo! A při konci každé etapy ve vás strach a nervozita jen rostou. Hrál jsem sporty na vysokých úrovních a moje práce je extrémně stresující, ale tohle je naprosto jiný nový náročný druh stresu. Závod kombinuje nedostatek spánku, hlad, strach a paranoiu, což vyvolává různé stresové úrovně. Za tři týdny závodění jsem zhubl 7 kilogramů a trvalo mi asi měsíc, abych se dostal po fyzické stránce do pořádku, když jsme se vrátili domů. Ale páni byl to SKVĚLÝ zážitek!!!

Stále si uchovávám vzpomínky na svou účast v The Amazing Race a jsem velmi vděčný za příležitost k tomuto zážitku. Bylo to plno radosti, i bolesti. Chci žít život na plno a za žít toho, kolik jen můžu a závod okolo světa v The Amazing Race splnil a předčil mé očekávání!

Odsud začíná originální verze.///Original version from this point.

1. How do you remember the game?
I think about The Race at least once a day. Because I experienced so much in such a short time while racing that I will have random memories flood my mind that I somehow forgot that I did. The experience of being on The Amazing Race was easily the greatest adventure of my life. The best way for me to answer this question is to say when I am old and facing my last few days, I will cherish those experiences!

2. Did The Amazing Race change your life?
I don’t know if The Race changed my life but it did ignite my passion for wanting to win. I am not the type of guy that has to win at everything I play like a board game, ping pong, etc., however, things that I am passionate about like football, making big arrests at work, and The Race; I need to win. So losing (being 2nd place) is still hard for me to swallow especially when winning was handed to us and we couldn’t finish the game.

3. Are you watching Survivor or Big Brother? Do you have any favorites in the new seasons?
I have never watched Big Brother but I have watched every season of Survivor and I would love to play that game in the near future. It seems to be a completely different experience but an experience I would love to have. This season is still too early to pick a favorite but I like the father from Louisiana because I grew up outside of New Orleans.

4. What do you think about the fan support from all over the world?
I love getting emails, Facebook messages, and reading commentary from around the world, even if they were bad. Actually the bad ones make me laugh out loud because they are pretty funny. I never take the bad ones to heart because people think that they know you from seeing you on TV but they don’t really know you.

5. Would you accept an offer to return?
I would race again right now with only the clothes on my back! Art and I were actually considered to race again on Season 24 All-Star but were ultimately not chosen. To be honest we were totally disappointed because we wanted another shot at winning The Amazing Race. I am still bummed about it but you never know what the future holds…

6. Would you like to say something to the fans in the Czech Republic and Slovakia?
To my fans in the Czech Republic and Slovakia…I hope you enjoyed watching me give everything I had to win The Amazing Race because I wanted to win with all my heart and soul. The money would have been great but why Art and I ran so hard was because life is so short and we wanted to experience every great moment life has to offer and hearing Phil Keoghan tell us that we were the winners of The Amazing Race was one experience that slipped through our fingers….

7. Do you have any favorite The Amazing Race moments?
There are so many unbelievable moments on The Race but the moment that I will always remember was standing on the starting line with the fall colors of November splashed across the rolling hills of Santa Barbara, California and listening to Phil say, “…the world is waiting. Travel safe…” I remember standing there in complete joy, excitement, and disbelief that I was actually on The Amazing Race!

8. What is your relationship with some of the other contestants now? Are you still in touch?
I still talk to Bopper. Bop is such a unique and authentic guy. Sometimes I need a translator to understand his country twang! I Facebook with Ralph and at times with the Tanaka sisters, and of course with Art who has become like a brother to me.

9. Can you tell us how does the preparation for the show looks? The castings, taking photos and the interviews?
Before I talk about the show I must say that Bertram van Munster and Elise Doganieri run a first class organization. We always felt safe, taken care of, and important to the show. We were put through the ringer but after every leg of The Race we would stay in very nice hotels and given wonderful dinners. The best example was when we were in Tanzania, Africa. Art and I finished the leg and we are standing on the mat facing Phil and over his shoulder was one of the “Seven Wonders of the World”, the Ngorongoro Crater. What an incredibly beautiful view! When we walked off the mat, Art and I looked at each other like where and what are we going to eat in the middle of Africa? There was nothing but small villages and miles and miles of beautiful open spaces. After every leg, which could span 1-3 days, we would be starving. So after this leg we were exhausted and hungry but we were stoked and surprised to see a feast laid out for us, the other racers, and the filming crew. There was a huge tent with a 40-50 foot table with fine dinner ware covered with wonderful food. That was how Bertram and Elise ran their organization, always first class. During The Race we would have a camera man and a sound guy that would follow us everywhere we went. After every leg a new crew would be assigned to us. These men were the most professional and hardworking people you could ever meet. If Art and I ran for a mile through a city street or through a dusty village town in Africa, they were right with us. You have to know that the camera was bulky and heavy as well as the sound equipment but they NEVER slowed us down. Instead they were always step for step with us. If Art and I slept in a train or bus depot in Austria, Germany or India so did they. Interviews are taken throughout the leg and before and after but the interviews NEVER stopped or slowed us down. Everything on The Race is fast! I always say that as grueling as The Amazing Race is to run, getting through casting is even harder. There are so many intangibles that play into casting that you can only be just who you are. Ultimately it is a TV show and they need characters and they need to hit certain demographics. However at the end of the day, The Amazing Race is an awesome game that pushes the contestant’s limits intellectually, emotionally, and physically.

10. Many people think, that the production affects players. Is it true?
I never felt that the production team affected Art and I. I felt and feel the opposite because I truly feel that The Amazing Race is as “Real” as it can be. I never felt that the game was fixed or certain teams had an advantage for whatever reason. Instead, I really felt that all Art and I had to do was concentrate and run hard and we would win. This game affects an individual in so many ways. For example, you are hungry because you save money during the legs and you don’t eat because you never know when you will be forced to over pay a cab fare, etc. When we were in Baku, Azerbaijan we were shaken down 500 US dollars for a long cab ride. The rules state that you have to pay the cab drivers fare before you get to the mat with Phil. Art and I were standing in Baku totally ticked off and deciding what to do as Phil was within eye sight. In third world or developing nations we knew that there would be no help so we ate the 500 dollars so we could finish that leg. Also, you are completely exhausted from all the traveling. I once asked Art what day it was and we were both off by 2 days! And as every leg ends, the anxiety and nervousness grows. I have played sports at a high level and I work in an extremely stressful career but this is a completely new and challenging type of anxiety. The Race compounds the sleeplessness, hunger, fear, and paranoia causing levels and differences in stress. In the three weeks of racing I lost 15 pounds and it took me almost a month to recover physically when I returned home. Wow it was an AWESOME time!!!!

I cherish my involvement with The Amazing Race and I am so thankful for the opportunity to experience such enormous joy as well as heart ache. I want to live life to the fullest and experience as much as I can and running around the world on The Amazing Race fulfilled and exceeded all my expectations!