Kameraman Survivora u výslechu

Články nahlížející do kuchyně oblíbených pořadů jsou obecně velmi vděčné a vyhledávané. Jinak tomu nebylo ani na webu reddit, kde návštěvníci dostali šanci položit dotazy velmi ochotnému a dlouholetému kameramanovi Survivora. Ten se ukázal jako docela sdílný, ačkoli se samozřejmě zdráhal mluvit konkrétněji o nejnovější řadě a jednotlivých hráčích. Nejdůležitější informace se již chvíli válejí po všech webech zabývajících se reality-show, takže ani my nesmíme chybět. Já se rozhodl to vzít trochu obšírněji a neochudit vás o nic, co má alespoň nějakou informační hodnotu.

A v čem práce takového kameramana Survivora vůbec spočívá? Jako každá jiná prestižní práce i do této se dostanete za předpokladu, že máta dostatek zkušeností a kontaktů. Většina členů štábu je údajně velmi stálá a drží se pořadu téměř od začátku, a to přestože je mnoho z nich takzvaně na „volné noze“. Upřímně, kdo by takový džob opouštěl, že?

Ve štábu je, ačkoli se to různí řada o řady, kolem 400 lidí. Natáčí se 5 – 6 měsíců. A rozvrh je zhruba takovýto:

1. 6 – 8 týdnů příprava  – Přeprava, ubytování.  Stavby základního tábora, tábora kameramanů. Musí se postavit kmenová rada a soutěže.
2. 39 dní – natáčení jedné řady
3. 2 – 3 týdny – Přestávka a příprava na druhou řadu. Můžou si dokonce přivést příbuzné za minimální cenu za ubytování.
4. 39 dní – natáčení druhé řady
5. 2 – 3 týdny – Úklid, aby to tam vypadalo, jako že tam nikdy nebyli.

Například na Samoe měli rezervaci v hotelu na pět měsíců, v podstatě až do začátku podzimu. CBS nejsou žádní troškaři a na štábu zjevně nešetří, což je vidět na obrázcích.

ěžným standardem to ale není a s každou řadou jsou podmínky jiné. Samotné srdce štábu je ve stanovém městečku, kde mají veškeré vybavení, včetně jídelen, záchodů, sprch. Nechybí ani rozptýlení v podobě herních konzolí, domácího kina a podobných záležitostí.

Kameramanova směna je desetihodinová a započítává se do ní i doprava (někdy klidně i 45 minut lodí). Plat je kolem 700 dolarů na den (700*39*2 …hm?). Směny začínají ve 4:30, 6:00, 8:00, 10:00 a 12:00. Kameramani mají vlastní stan s vybavením asi 10 minut od tábora trosečníků a první den a po sloučení se tam pohybuje kolem dvaceti lidí, v ostatních dnech 10 – 12 lidí. V táboře je najednou maximálně šest lidí, aby se navzájem nepletli do cesty, vystřídají se, když jdou na oběd nebo mají pauzu.

Natáčí se šest dní v kuse, načež přijde co asi… chlastačka. Kameraman se vyjádřil v tom smyslu, že tahle složka života rozhodně není opomíjena a nechybí ani další lehké psychotropní látky. Pokud vás baví surfování nebo potápění, jste v ráji, protože štáb vždycky sídlí poblíž vody. Všechno na účet CBS! Ideální pro lidi pod třicet, kteří nemají závazky.

A teď konečně k denní rutině kameramanově – natáčení v táboře. Mezi skupinkami kameramanů v táboře panuje zdravá konkurence a pošťuchování. Když jeden tým odejde s největší stratégem do lesa, druhý tým to mrzí jenom do té doby, dokud toho člověka nezačnou ostatní drbat v přístřešku. Pochopitelné každý chce, aby se odvysílali právě ty jeho záběry. Hráči bývají ze začátku mírně nervózní z všudypřítomných kamer, ale to z nich spadne údajně během několika dní a chovají se naprosto přirozeně. Kameramani někdy jenom předstírají, že nahrávají, ačkoli jsou kamery vypnuté, protože vědí, že tohle se do vysílání prostě nedostane. Ze zvuků ale zachytí všechno. Po většinu dne je samozřejmě docela nuda. Trosečníci celý den spí a melou o jídle, což štve i samotné kameramany. Někdy se i se soutěžícími zasmějí, nemusí se chovat jako sochy. Mohou s nimi i mluvit, ale není to v jejich popisu práce. Když štáb chce něco soutěžícím sdělit, činí tak přes producenta.

Mimo běžné táborové povinnosti trosečníci musí chodit na rozhovory. Čas zvolí producent, který zároveň klade otázky. Každý udělá minimálně jeden rozhovor denně, podle situace. Probíhá to tak, že soutěžícího vezmou někam stranou od tábora, aby nikdo z ostatních nic neslyšel. Štáb se soutěžící snaží při rozhovoru nepřerušovat, ale hlavně ze začátku se stává, že soutěžící nečeká na kameru, tak se musí záběr opakovat. To se vlastně děje i v případě, když se něco důležitého stane bez dohledu kamer (předání imunity apod.). Není to moc časté, ale když se to stane, tak se účastníci jednoduše požádají o rekonstrukci. Kameramani mimochodem zhruba vědí, kde se nacházejí skryté imunity. S nenápadným vytracením z tábora je vůbec potíž. Když jdou se dvěma lidmi najednou pryč dvě skupiny kameramanů, tak si toho samozřejmě někdo všimne. Ti chytřejší jdou po jednom a dají si někde sraz a ti úplně nejdůvtipnější dají kameramanům tip a až za chvíli se celá skupinka sejde někde v lese.

I kameramani jsou jenom lidi a v každé řade se najde pár sympatických lidí, které si oblíbí. Bohužel je ale i slušná zásoba egoistických volů a bláznů, kteří jsou dosazeni kvůli různorodosti a vyvolávání konfliktů. Oslovený kameraman by si jako soutěžící věřil, protože za dobu, co je u show, už odkoukal určité fígle. Neomalené a panovačné chování se opakuje pořád dokola a je často důvodem toho, proč se trosečník musí předčasně pakovat. S milionem se také můžete rovnou rozloučit, pokud nestydatě lžete a děláte podrazy ostatním. On sám by za svou strategii zvolil nenápadný postup po boku vůdce. To samé koneckonců vyslovil i samotný moderátor Jeff Probst, který je mimochodem prý moc příjemný chlapík, který každého pozdraví a má hodně dobrou paměť na jména.

Co se běžného života v táboře týká, natáčí se úplně vše (kromě výjimek viz výše). Jídlo soutěžící nedostávají žádné. Mají jenom to, co dostanou na začátku (pytel rýže), co si sami najdou, uloví nebo vyhrají v soutěži. Podobně je to s výbavou. Trosečníci dostanou repelenty a opalovací krémy, pravidelné léky, ženy samozřejmě hygienické potřeby. Žiletky, břitvy, pinzety , kartáčky na zuby, toaletní papír – nic z toho nemají (tyhle záležitosti se údajně řeší voskem a laserem, respektive bělením před soutěží) a po týdnu bez sprchy se kolem tábora začíná zvedat nepříjemně páchnoucí opar. Kameraman ale dodává, že po detoxu od severoamerické stravy vypadají vlasy a pokožka některých lidí zdravěji než před odjezdem. Ve stanu lékařů jsou k dispozici i kondomy, k sexuálním hrátkám občas dochází, ale není to běžné. Hráči na začátku hry dostanou manuál, ve kterém se můžou dočíst, co se dá jíst, co ne, jací živočichové se běžné v dané lokalitě vyskytují a podobné věci potřebné k efektivnímu přežití. Když budu kameramana citovat: „Ten návod má asi stejnou oblibu jako manuál k manželčině autu.“ Voda je zajištěna pomocí studen, kam štáb dle potřeby lije každý den dva pitnou vodu přímo z obřích lahví, které můžete vidět v kancelářích. Sama o sobě se tedy nemusí ani převařovat. Cesta pro vodu je také vyhledávanou záminkou k probírání strategie. Záchod si trosečníci musí zvolit sami (plus je tu oceán). S dodržováním lokace je ale občas problém a soutěžící jsou schopni položit kabel v podstatě kamkoli. Pak už to záleží jen na šikovném asistentovi kameramana, aby se nestala nehoda. Soutěžící tedy v tomhle nejsou žádné fifleny.

Šaty, které soutěžící nosí, musí nejdříve schválit producent. Na tričkách nesmí být reklamy ani značky firem a také musí být v barvě, která je „přátelská“ ke kamerám. Po několika dnech dostanou ještě pohodlnější oblečení – kraťasy, plavky a podobně. Představa, že oblečení se neopotřebovává nebo že dokonce dostávají nové, je samozřejmě zcela mylná, což dokazuje i tento obrázek.

I když život v táboře spotřebuje bezkonkurenčně nejvíc materiálu, stejný, ne-li větší prostor v epizodě dostávají soutěže a kmenová rada. Jak se takové soutěže a kmenová rada připravují, jsme už psali v minulém podobně laděném článku. U soutěží může být až 75 lidí a jsou v jakémsi nedokončeném čtverci kolem prostoru soutěže. Když vidíme, jak Jeff vysvětluje pravidla, tak tím to samozřejmě nekončí. Kmeny si ještě každý zvlášť soutěž projdou a mohou pokládat otázky producentovi. Za zády jim stojí člověk ze CBS, který dohlíží na to, aby oba kmeny dostaly naprosto shodné informace. Při tom všem je dost času na taktizování. Pamatujete na velký comeback Savaii v soutěži o imunitu ve 2. epizodě South Pacific? Puzzle s velkými bednami totiž vyluštili už předtím, než Jeff vůbec řekl start a skládačka tak byla pouhou formalitou. S dream týmem jsme vás taky již seznámili v druhém článku o natáčení Survivora, tak jen dodám, že je to oproti očekávání hodně mizerně placená práce (je fakt, že to psal člověk, který má 700 dolarů na den), nicméně zážitky, legrace a získané zkušenosti jsou k nezaplacení.

Kmenová rada také není záležitost na 10 minut, kde se z každého stane brilantní řečník, který přesně ví, co chce říct. Stejně jako u soutěží pokyn k odjezdu dává producent. Soutěžící nasednou do aut a jedou na kmenovku. Jakmile odejdou z tábora, mají přísný zákaz mluvit, aby nemohli domlouvat nové aliance, popřípadě na poslední chvíli změnit hlas, což by pak z pochopitelných důvodů nemohlo být odvysíláno, protože by neexistoval záznam. Rada trvá něco mezi jednou a třemi hodinami pod dohledem asi 50 lidí ze štábu. Probíhá to tak, že Jeff nadhodí téma a nechá je přemýšlet o odpovědi. Každý den dostává shrnutí toho, co se stalo v táboře, takže dobře ví, jak si hráči stojí. Hráči opět nesmí mluvit, dokud nedostanou pokyn od Jeffa a nespustí se kamery. Hlasování pak živě sleduje producent, který Jeffovi řekne, jak seřadit hlasy a může se jít vyhlašovat.

Ještě před čtyřmi lety se celý Survivor natáčel na obyčejné kazety, dneska se natáčí digitálně na tyhle kousky, a jak dobře víte, s Gabonem se přešlo na HD. Materiál se nestříhá na místě, ale posílá se satelitem do postprodukce v L.A. Co se týče ignorování hráčů, tak na vině může být několik faktorů. Někdy nemají co říct a někdy to jednoduše dobře nezní. Například Rick prý na záznamu zní, jako kdyby měl plnou pusu kuliček. Jiní zase na kameru nepůsobí moc dobře, tak se jim střih vyhýbá. Oslovený kameraman nicméně dodává, že většina lidí vyjde ze střihu plus minus ve skutečných barvách. A nejvtipnější natočená věc, která se do vysílání nedostala? Jeden ze soutěžících prý s vystrašeným výrazem ve tváři poslal „plaváčka“ do oceánu hned po skončení soutěže.