Rozhovor s Jeffem Probstem

Poslední dobou je tady docela mrtvo – proto Vám přináším další překlad rozhovoru Daltona Rosse, slibovaný rozhovor s hlavní tváří Survivoru, moderátorem  a producentem v jedné osobě – Jeffem Probstem – tématem bude nadcházející 31.řada.

DR: Řekni mi, jaké je to začínat novou sérii? Dělal jsi na tom několik měsíců a už je to tady – je první hrací den. Jak se teď cítíš?

JP: Na Druhé šanci jsme začali pracovat téměř před sedmi měsíci (rozhovor vyšel 9.června 2015) a teď je první natáčecí den. Okolo prvního dne tu panuje opravdu velké vzrušení, je těžké to popsat pokud to nezažijete. Je to kulminace sedmiměsíčního všeho, co jste si vytyčili a vytvořili a pomalu se to obrací na partu lidí, kteří sem přijeli hrát. Takže chcete, aby to bylo dobré, aby to šlapalo. Máme úžasný otevírací program, něco jako jsme udělali v první sezóně. Uvidíte neskutečný chaos a tahanice hned na začátku. Bude to strhující. Je to možná jeden z nejlepších dárků kterých bych mohl dát i teď, co se tomu věnuji už 15 let.

Samotná volba castingu měla mezi fanoušky přímo fenomenální úspěch a díky těmto okolnostem byli fanoušci opravdu vzrušení. Na jedné straně se hráči věnovali svým kampaním, aby se do soutěže dostali a na druhé si fandové dělali seznamy, koho by ve hře chtěli. To tě určitě muselo donutit přemýšlet o tom, jestli by se tento koncept neměl zopakovat…

Řeknu ti pravdu, první jsme měli na seznamu sto jmen, potom jsme to zredukovali  na padesát. To bylo opravdu tvrdé. Pak jsme to zkrátili na čtyřicet. A pak znova na 32. A v té chvíli jsem zavolal Lynne, naší ředitelce castingu a řekl jí: „Není to příšerný nápad? Nejsme šílení, že necháváme volit fanoušky?“. Ona mi odpověděla: „Já nevím. A tak se dostáváme zpátky k tomu, o čem tu mluvíme celou dobu. Pokud jste vystrašení a nervózní, že vůbec nevíte, co se bude dít je to obvykle známka toho, že by jste si měli stát za svým. Byl jsem mile překvapen účastí v hlasování, rozmanitostí castu, nadšením všech 20 účastníků a všech třiceti dvou lidí, kteří mi ukázali v živém vysílání, že má smysl pořád zkoušet dělat něco nového, něco zajímavého a že to bude fungovat. Lidé to chtějí.

Vím, že pro tebe bylo tvrdé, oznamovat lidem v přímém přenosu, že neuspěli. Na druhou stranu si ale myslím, že to bylo napínavé a pro televize to bylo dobré. Řekni mi, jak ses cítil během zveřejňování výsledků?

Cítil jsem se špatně kvůli castingu minulé série. Jejich reunion byl zkrácený a vím, že to hodně z nich otrávilo, ale to stává. Nikdy není dost času.

A tady se na chvíli zastavíme. Pokud by jsi někdy dělal něco podobného, neuvažoval by jsi, že by jsi to pojal jako samostatnou hodinu další den? Něco jako trhlý America´s Tribal Council, po All-Stars, kde Rupert vyhrál milion dolarů?

To není vůbec špatný nápad. Možná, pokud to zopakujeme tak by to dávalo smysl. Další obtíž je ale to, že pořad běží na stanici CBS, která si vede velmi dobře a proto je dost těžké získat byť jen minutu navíc – a oni nám dají tři hodiny na finále. Takže nevím, jestli by jsme dostali prostor. Ale přišel jsi s dobrým nápadem, který mě nikdy nenapadl, show by se tím natáhla. Na druhou stranu jedna z věcí, kterou mám na Survivoru rád, že nic nepřetahujeme. Například zveřejnění hlasování. Když jsem tam chodil a říkal kdo se dostal do hry a kdo ne, určitě by se našly takové programy, kde by řekli: „A budeme pokračovat po reklamní pauze.“ A to by zabralo dalších pět minut. To my neděláme, chodil jsem po sále a snažil se přečíst hlasy co nejrychleji. Jenom nechme show vyvíjet. Máme skvělý obsah. U Druhé šanci by byla hodina navíc natahováním. Možná by stačilo pět minut a polovina očekávání je pryč. A to by bolelo. Ale my jsme se posunuli a už jsme tady, hrajeme, je tu nová série, zapomeňte na Joea, je tu někdo jiný.

Nebo by jsi mohl během té hodiny pustit krátké rekapitulace ke hře každého hráče z výběru. Znáš mě, jsem geek a chci toho víc.

No, možná. Ale jako producent říkám: „Zajímá to vůbec někoho nebo se jen těší, jestli si povede dobře nebo ne?“ Ale na tvou hlavní otázku, jestli to uděláme znova ti řeknu, že musí přijít ten správný čas. Šlo to tak dobře, protože investice do toho byla opravdu vysoká a sázka byla skutečná. Věděl jsi, že Andrew Savage a Terry Deitz – na druhou šanci čekali celou dekádu. A cítili jste to. A když jste mě viděli, jak jsem říkal T-Bird ze třetí řady ne, cítili jste, jak trpí. „Proboha to ne“. Pořád vidím její tvář. Druhý den mi CBS zavolala a řekla: „To bylo skvělé. Tak kdy to zopakujeme?“ Na to sem jim řekl, že musí přijít vhodná doba. Protože nikdy neděláme znova to, co nefungovalo.

Jaký je to pocit natáčet sérii s návrátilci? V poslední době se vysílalo několik řad s nováčky za sebou a teď tu máme zpět hráče, kteří se v soutěži už objevili.

To je skvělá otázka, protože je docela typické, že navrátilci často bývají jako osina v zadku. A často mě zklame, když nás do něčeho tlačí. Tak jim říkávám: „Podívejte se, věděli jste, do čeho jdete, tak se s tím smiřte. My jsme to také přijali. Jste naše hvězdy. Proto jsme Vás pozvali, ať se vrátíte. Tak toho nechte. Můžeme fungovat se vzájemným respektem. Ale to oni obvykle nedělají. Ale to neznamená, že jim nezavoláme, aby se vrátili. Milujeme je. Co je zajímavé a co budu připomínat každému vracejícímu se hráči je to, že tato skupina je opravdu milá a zdvořilá. Poslali jsme je na dlouho cestu skrz historickou část Kambodže a oni se celou cestu usmívali, protože někteří z nich čekali na tuto příležitost patnáct let. A oni to neberou jako samozřejmost, naopak si toho váží a říkají si: „Wow, to je nářez, 350 lidí někde pracuje na tomto zážitku.“ A to budu připomínat budoucím hráčům. Je to důležité i když jste hráli třeba jen před dvěma lety. Hráči jako Kelly Wiglesworth, Terry Deitz nebo Jeff Varner byli neskutečně laskaví a byl to opravdu zážitek s nimi pracovat. A důsledkem toho, je atmosféra neuvěřitelně elektrizující. Snažíme se pro všech 20. Víme, co to pro ně znamená. Slyšíte chlapy jako Savage nebo Jeremy říkat: „Potřebuji to.“ Neřeknou: „Chci to.“ Oni to potřebují. Rozdíl mezi slovy potřebovat a chtít je zkrátka ve všem.