YASE
ABRAHAM
Jméno: Eric Abraham
Věk: 51 let
Rodné město: Atlanta, Georgie
Bydliště: San Antonio, Texas
Povolání: analytik kybernetické bezpečnosti
Zájmy: Basketbal, golf, četba.
Popiš se třemi slovy: Tolerantní, sebevědomý, optimista.
Co ti leze na nervy: Lidé, kteří jsou líní, blahosklonní a podlézaví.
Na jaký svůj úspěch jsi nejvíce hrdý? Na svou dceru, protože je další generací naší rodiny.
Co bychom do tebe od pohledu neřekli? Zbožňuju potápění s přístrojem. Mám svůj vlastní teleskop a rád s ním zkoumám povrch měsíce, hvězdy nebo prolétající komety.
Kdo je tvůj hrdina a proč? Mým hrdinou je můj dědeček – muž, který nemusel vůbec nic říct, a přesto mluvil za vše. Sledoval jsem, jak vešel do místnosti a ihned si získal respekt, aniž by pronesl jediné slovo. Zahrnoval svá vnoučata přízní a láskou, která mohla jít jedině ze srdce. Životní lekce, o které se se mnou podělil, hrály důležitou roli v mém vývoji a díky nim jsem tím mužem, kterým jsem dnes. Dědeček umřel během třetího týdne mého základního výcviku v letectvu, ale i nadále zůstal hlavní postavou v mém životě.
Komu ze Survivoru se nejvíc podobáš? Má hra bude křížencem herních stylů Richarda Hatche a Wendella Hollanda se špetkou Boston Roba.
Proč si myslíš, že dokážeš vyhrát Survivor? Naučil jsem se snít velké sny a mířit výš, než kam dosáhnu. Nesnažte se být lepší než vaši vrstevníci nebo předchůdci, snažte se být lepší než vy sami. Tato hra není jen má motivace, ale i způsob dokázat si, že můžu být Poslední trosečník.
EVVIE
Jméno: Evelyn „Evvie“ Jagoda
Věk: 28 let
Rodné město: Westchester, New York
Bydliště: Arlington, Massachusetts
Povolání: doktorandka
Zájmy: Vaření, jízda na kole, pobyt v přírodě (turistika, táboření, koupání v jezerech).
Popiš se třemi slovy: Chytrá, nadšená, extrovertka.
Co ti leze na nervy: Chlapi. Ne všichni chlapi, ale nemůžu vystát macho přístup a tzv. mansplaining [termín složený ze slov man (muž) a explaining (vysvětlování) označující situaci, kdy muž něco vysvětluje ženě povýšeným a blahosklonným tónem, aniž by bral v potaz, že daná žena ví o problematice více než on – pozn. překl.] – to mi strašně leze na nervy. Na univerzitě se HODNĚ často setkávám s chlapy všeználky, a fakt je to na mě moc. Když jsem ještě randila s muži, s jedním jsem se rozešla, protože jsme jeli na výlet do Budapešti a on to pořád vyslovoval „Budápešt“, aby ukázal, jak je chytrý a světaznalý. Úplně mě to znechutilo. Rozešla jsem se s ním doslova půl hodiny po návratu domů.
Na jaký svůj úspěch jsi nejvíce hrdá? V únoru 2019 jsem se objevila v podcastu Radiolab (v dílu „Ptám se za kamaráda“) [Radiolab je rádiový program vysílaný na newyorské veřejné rádiové stanici WNYC – pozn. překl.]. Jsem na to hrdá z několika důvodů. Za prvé, naprosto zbožňuju ten podcast a bylo neskutečně super stát se jeho součástí. Za druhé, měla jsem pocit, že jsem do toho rozhovoru vnesla i něco ze sebe samé. Vědci se obvykle snaží být dost objektivní a sterilní. To ale není můj styl. Povídali jsme si o neandertálcích a já v diskuzi poznamenala, že si neandertálce většinou představujeme jako muže, ale samozřejmě musely existovat i ženy. Moderátorka řekla: „Aha, tak to jsem si měla představovat, že v baru potkám neandertálku.“ A já na to nenuceně zareagovala: „Jo, to by se mi líbilo.“ Ona se toho nápadu chytila a část epizody pak věnovala popisu mezidruhového homosexuálního románku, což je doslova můj splněný sen.
Co bychom do tebe od pohledu neřekli? Lidé jsou většinou v šoku, že jsem se 23 let považovala za heterosexuálku. Působím jako někdo, kdo si je svou lesbickou orientací tolik sebejistý (což už teď jsem), ale vždycky tomu tak nebylo. Teď se za to nestydím a ráda to dávám najevo, aby ostatní věděli, že je v pořádku, když vám trvá trochu déle, než sami sebe poznáte. Lidé, kteří mě znají, jsou také často překvapeni tím, že mám pouze 157 cm. Vždycky je překvapí, že jsem tak malá. Mám velkou osobnost, která zabere víc než metr a půl.
Kdo je tvůj hrdina a proč? Mou hrdinkou je Alexandria Ocasio-Cortez. Je to drsná žena, která snáší tolik nenávisti, sexismu, rasismu a ageismu [proces stereotypizování a diskriminace jednotlivců či skupiny lidí na základě jejich věku – pozn. překl.], ale nikdy se nevzdala a ani se tomu nepodvolila. Neskutečně obdivuju způsoby, jakými se zastává obyčejných lidí, a jak se dokáže postavit obrovské a silné opozici jenom svým hlasem, vášní a názory. Opravdu jsem brečela, když jsem sledovala její projev poté, co ji republikánský kongresman nazval čubkou. Stála v Kongresu, klidně a důstojně, ale přesto hořela jasnou zuřivostí vůči nekorektním mužům a vášní za všechny ženy, které se musí s takovými hovadinami potýkat. Řekla: „Když máte dcery, neznamená to, že jste slušný člověk. Slušný člověk s lidmi jedná s úctou a důstojností.“ Je to tak pravdivé a jasné. Nikdy jsem ještě takhle nesoucítila s někým z politiky.
Komu ze Survivoru se nejvíc podobáš? Myslím, že mi nejvíce bude vyhovovat taktika, kdy se budu držet u zdroje moci, ale nikdy nebudu vypadat jako někdo, kdo rozhoduje. Například Todd na začátku Číny nechal Aarona ve vedení kmene, ale věděl, že ho dokáže ovládat. Taky v tom excelovala Natalie v sérii San Juan del Sur. Ze začátku byla Jeremyho dvojka, takže to odnesl on a ona tam zůstala. Pak předstírala, že nechala Jona Mische a spol. ve vedení. Nakonec zaútočila ve správný čas, podařilo se jí ho vyhodit a pak to celé vyhrála. Takovým typem hráče bych chtěla být – chci vypadat jako někdo, kdo se vším souhlasí a nehraje s žádnou intenzivní taktikou, ale držet se u hlavního vůdce, abych mohla ve správnou chvíli převzít otěže. Tenhle plán by se mohl zhroutit, když toho vůdce máte moc rádi (à la Stephen a J.T. nebo všichni z One World kromě Kim). Musíte vědět, kdy je musíte zradit.
Proč si myslíš, že dokážeš vyhrát Survivor? Vážně si myslím, že mám tu správnou kombinaci schopností, která mi vyhraje hru. Jsem neskutečně chytrá, umím přemýšlet takticky, hru dobře znám a budu neustále vymýšlet, jak se dostat do nejlepší výherní pozice. Ale taky jsem bláznivá, potrhlá, maličká a nemotorná, takže mě ostatní budou podceňovat a nezaměří se na mě. Mám nakažlivý úsměv a osobnost, díky které navážu skvělé vztahy s lidmi. Jsem hodně otevřená a dokážu ukázat i svou zranitelnou stránku, takže ke mně budou mít ostatní blízko, řeknou mi všechny informace a budou se mnou chtít pracovat. Lidé mě budou mít rádi až do konce hry, i když je nakonec vyloučím. Umím dobře číst v lidech a jsem dost citlivá na změny v náladách ostatních, takže dokážu zjistit, když mi někdo bude lhát nebo bude plánovat můj podraz. I když jsem dost empatická, dokážu si v sobě vybudovat zeď, a i když si svých nejbližších cením nade vše, vím, že kvůli výhře dokážu někoho zradit. Taky jsem nezdolná optimistka, nikdy se nevzdám a ani se nikdy předem neodepíšu.
LIANA
Jméno: Liana Wallace
Věk: 20 let
Rodné město: Evanston, Illinois
Bydliště: Washington, D.C.
Povolání: studentka na vysoké škole
Zájmy: Tanec, běh, psaní poezie.
Popiš se třemi slovy: Dobrodružná, láskyplná, přímočará.
Co ti leze na nervy: Nesnáším, když někdo žvýká s otevřenou pusou.
Na jaký svůj úspěch jsi nejvíce hrdá? Nejvíc jsem hrdá na to, že jsem mohla vystoupit se svým mluveným slovem pro kongresmana Johna Lewise na benefiční akci pro neziskovou organizaci naší komunity.
Co bychom do tebe od pohledu neřekli? Od pohledu byste nikdy netušili, že jsem část dětství strávila v Tokiu a Singapuru.
Kdo je tvůj hrdina a proč? Mou hrdinkou je Misty Copeland, první afroamerická tanečnice, která se stala primabalerínou v Americkém baletním divadlu. Vidím ji jako hrdinku, protože od dětství čelila neuvěřitelným překážkám co se týče jejího života doma, ale zároveň zůstala oddaná svým dovednostem a lásce k baletu, aby se dostala tam, kde je teď. Psychicky i citově zůstala oddaná představě, že by se mohla stát profesionální balerínou, i když nevyhovovala typickému příkladu bílé tanečnice, a zbourala tak překážky pro budoucí černošské baleríny, jejichž sny se zdály nedosažitelné.
Komu ze Survivoru se nejvíc podobáš? Doufám, že se mi podaří hrát nejvíc jako Tony Vlachos, ale nechci, aby to ostatní věděli. Tony se jako hráč co nejvíce snažil snížit rizika. Vždycky sledoval, co se děje ze sociálního hlediska, a rozebíral počty. Když měl pocit, že je jeho hra v ohrožení, vždycky našel způsob, jak si zajistit bezpečí, ať už našel skrytou imunitu nebo se snažil odposlouchávat rozhovory ostatních hráčů. I když jsem jako divák nesnášela, když to Tony dělal, chtěla bych napodobit jeho styl hry, avšak navázat víc nefalšovaných vztahů. Zcela upřímně, chtěla bych hrát jako kříženec Tonyho a Elaine – mít herní schopnosti jako Tony a sociální schopnosti jako Elaine.
Proč si myslíš, že dokážeš vyhrát Survivor? Věřím tomu, že se můžu stát Posledním trosečníkem, protože jsou barevné ženy až moc často přehlíženy a podhodnocovány. Ať už to jsou mé přednášky nebo budoucí zaměstnání, všude vládnou bílí muži, kteří si myslí, že na všechno mají automaticky nárok, ale jsou to barevné ženy, které se během dějin vždy o ostatní staraly a pečovaly o ně. Jestli někdy existovala osoba, která by byla dost psychicky, fyzicky i emocionálně silná postavit se této hře plné překážek – pak je to barevná žena, žena jako já, a všechny ženy, ze kterých pocházím.
TIFFANY
Jméno: Tiffany Seely
Věk: 47 let
Rodné město: Forest Hills, Queens, New York
Bydliště: Plainview, New York
Povolání: učitelka
Zájmy: Běh, bavení se s lidmi, budování věcí v domě (někdo to dělat musí!).
Popiš se třemi slovy: Zábavná, láskyplná, HLASITÁ.
Co ti leze na nervy: Nesnáším, když se mýlím! Taky nesnáším, když někdo hlasitě žvýká s otevřenou pusou, poloprázdné lahve s vodou v pokoji, a lidi u moci, kteří toho zneužívají.
Na jaký svůj úspěch jsi nejvíce hrdá? Nejvíc jsem hrdá na to, že jsem ze svých dvou kluků vychovala slušné mladé muže. Jsou laskaví, otevření a upřímní!
Co bychom do tebe od pohledu neřekli? Nesnáším, když si večer před spaním musím čistit zuby. Nikdy si nemyju obličej.
Kdo je tvůj hrdina a proč? Mou hrdinkou je moje babička. Moje máma byla její jediné dítě a ona se s grácií vyrovnala s její předčasnou smrtí. Navíc byla slepá, ale přesto nejchytřejší a nejvtipnější osoba na světě. Díky ní jsem se cítila milovaná a pořád se se mnou smála. Než umřela, byla doslova můj každodenní ranní budíček!
Komu ze Survivoru se nejvíc podobáš? Byla bych soutěživá jako Ozzy, loajální jako Colby (ale zase ne na úkor mé vlastní hry) a oblíbená jako Parvati.
Proč si myslíš, že dokážeš vyhrát Survivor? Jsem trpělivá a mám zkušenosti s tím, že dokážu vidět věci z větší perspektivy. Vím, že mám kout železo, dokud je žhavé. Dokážu během chvilky číst v lidech a vycítit jejich energii!
VOCE
Jméno: David Voce
Věk: 35 let
Rodné město: Highland, Kalifornie
Bydliště: Chicago, Illinois
Povolání: neurochirurg
Zájmy: Cestování, snowboarding, jídlo.
Popiš se třemi slovy: Odhodlaný, zanícený, tvrdohlavý.
Co ti leze na nervy: Točí se to hlavně kolem lidské neschopnosti, lenosti a nedostatku sebeuvědomění. Když za týden odpracujete šílené množství hodin, tak nemůžete tolerovat obyčejnou neschopnost.
Na jaký svůj úspěch jsi nejvíce hrdý? Jednoduše jsem nejvíc hrdý na to, že se jako neurochirurg specializuju na léčbu rakoviny mozku, která vzala život mému otci. Nikdo z rodiny nepracuje ve zdravotnictví ani neopustil jih Kalifornie. Stát se doktorem, natož neurochirurgem, to se v naší komunitě prostě nedělalo, a když jsem byl malý, přišlo mi to nedosažitelné.
Co bychom do tebe od pohledu neřekli? I když navenek působím sebevědomě, pořád mám dost emocionálních přítěží, které neustále zpracovávám. Stejně jako všichni neurochirurgové mám vlastní „slzavou stezku“, se kterou se musím denně vypořádávat.
Kdo je tvůj hrdina a proč? Mojí hrdinkou je moje mamka. Po smrti mého otce sama vychovávala mě i mou sestru. Strašně moc musela obětovat a tvrdě pracovala, abych si mohl jít za svými sny. Nikdy mě do ničeho netlačila, jenom chtěla, abych byl co nejlepší.
Komu ze Survivoru se nejvíc podobáš? Budu hrát podobně agresivně jako Russell Hantz. On byl agresivní, ale potřeboval zapracovat na sociální asimilaci. Todd Herzog měl geniální sociální hru. Na finálové kmenové radě dokázal to, co Russell nezvládnul. Vím, jak se podbízet lidem, aby se cítili docenění, i když tomu sám nevěřím. Na finálové kmenové radě se vyznamenám. Natalie Anderson také měla skvělou sociální hru, dělala velké tahy a uměla dokonale zakrýt své kroky. Kelley Wentworth hrála agresivně a měla až téměř nadpřirozenou schopnost číst ve svém okolí, což umím taky. Cirie Fields je mistryní této hry – kdyby byla o trošku fyzicky zdatnější, také by excelovala. Její sociální schopnosti a povědomí o společnosti jsou úžasné. Dokáže si s lidmi porozumět, aby se cítili v bezpečí. Je klidná a nepůsobí moc agresivně.
Proč si myslíš, že dokážeš vyhrát Survivor? Budu Posledním trosečníkem, protože mám v sobě ideální rovnováhu mezi osobním kouzlem, důvtipem, fyzickou zdatností a odhodlaností. Studium a trénink na neurochirurgii mě připravilo překračovat své normální fyzické i emocionální hranice. Jako neurochirurg musím být okouzlující, komunikativní a musím umět navázat kontakt se svými pacienty, kteří mi doslova do rukou svěřují svůj život a vlastní identitu. Umím jednat v klidu i ve stresu. Na neurochirurgii je v sázce neskutečně hodně a jediná osoba, které můžu věřit, že tu práci zvládne, jsem já. V Survivoru musíte neustále předpokládat, že se vás všichni ostatní snaží podrazit. Jsem neskutečně fyzicky zdatný a dvakrát denně cvičím. Přesto však nejsem „sportovec“ nebo „zlatý synek“ jako Joey Úžasňák, Malcolm nebo Ozzy, kteří na sobě vždycky budou mít terč kvůli své osobní stylizaci. Taky dokážu být neskutečně výřečný a přesvědčivý – na finální kmenové radě předvedu výkon hodný Todda Herzoga.
XANDER
Jméno: Alexander „Xander“ Hastings
Věk: 21 let
Rodné město: Jacksonville, Florida
Bydliště: Chicago, Illinois
Povolání: vývojář aplikací
Zájmy: Volné lezení, dlouhé výlety autem, nakupování ve starožitnostech, grafický design.
Popiš se třemi slovy: Nezávislý, houževnatý, dobrodružný.
Co ti leze na nervy: Lenost a namyšlenost, zejména od lidí, kteří jen štěkají rozkazy.
Na jaký svůj úspěch jsi nejvíce hrdý? Nike Cross Nationals je hlavní šampionát přespolního běhu a mně se líbí, když jsou lidi překvapení, že se můj tým ze střední školy vůbec kvalifikoval. Podmínky v den závodu byly dost neradostné. Trasa byla kopcovitá, promočená a rozbahněná, teplota dosahovala mrazivých 4°C, lilo jako z konve a zcela jasně to nebylo nic pro kluky z Floridy. Všem bylo mizerně, ale když jsem viděl, že i ti nejlepší z nejlepších jsou plní strachu a obav, pocítil jsem příval sebejistoty. I když nám předpovídali fiasko, skončili jsme v první desítce.
Co bychom do tebe od pohledu neřekli? Zbožňuju honbu za novými znalostmi a zkušenostmi. Strávil bych celé hodiny debatováním o genialitě návrhu Richarda Serry na budovu IRS v New Yorku, nebo o tom, jak mandarínská čínština umožňuje kreativnější myšlení, nebo jak jsem s jednou laboratoří právě dokončil práci na vytvoření fotografie Krabí mlhoviny za pomoci Dopplerova jevu a Keplerova třetího zákona, nebo o algoritmu pro widget mé poslední aplikace, nebo o teplém slunečním světle zlaté hodiny, když slunce vychází nad obzor při chladném ránu v národním parku Skalnatých hor, nebo o potulování po přeplněných bazarech v západní Číně. Chci zažít tisíce životů, než ten můj skončí.
Kdo je tvůj hrdina a proč? Nepochybně můj táta. Obětoval všechno pro svoji rodinu a zejména pro mě, abych se mohl věnovat svým nevázaným dobrodružstvím a ambicím. Sloužil u námořnictva a u Mírových sborů a nyní působí jako prominentní doktor v naší obci v Jacksonville. Lidé ho zbožňují a nejvíc já. Navíc mi neustále dává najevo, jak je na mě hrdý, a podporuje mě v jakémkoliv směru, kterým se v životě chci vydat.
Komu ze Survivoru se nejvíc podobáš? Komukoliv z okouzlujících krasavců a siláků v soutěžích, stačí si jen vybrat: Jay, Joe, Devon. Nejvíc budu asi hrát jako Jay, taky kluk z Floridy – díky fyzickým schopnostem se dostanu do sloučení, ale hlavně navážu silné vztahy, všechny okouzlím a tajně budu přemýšlet ultratakticky.
Proč si myslíš, že dokážeš vyhrát Survivor? Budu Posledním trosečníkem, protože jsem všeuměl a nic mě v životě nezastaví. Pokud nejsem se svou situací spokojený, změním ji a vytvořím si takový svět, jak ho chci vidět. V každé sociální oblasti, do které se dostanu, umím navázat hluboká pouta. Žiju tak rozmanitý život, že se dokážu vcítit úplně do každého. Mám silnou disciplínu a nevydechnu si, dokud ten milión nebude můj, ale za žádnou cenu se nebudu chovat samolibě nebo namyšleně.