Byla by škoda nechat poslední díl 24. řady bez jakékoliv odezvy z naší strany, a jelikož Zeck poslední dobou nestíhá, povolil jsem uzdu svému uměleckému střevu. Zarputilí fanoušci minulých rekapů budou asi poněkud zklamáni, protože já neumím ani zdaleka tak dobře psát, ale snažil jsem se aspoň text vést trochu jiným směrem, aby to nebylo tak poznat . Více se zaměřím na věci, které v rychlosti, s jakou CBS bombarduje informacemi, někomu mohly uniknout, dále informace, které padly ve vystřižených scénách a rozhovorech, a budu je dávat do souvislostí. Vzhledem k tomu, jak mě Survivor vytěžuje od čtvrtka až do neděle, je docela dobře možné, že tento rekap bude můj první a zároveň poslední.
Díl s pořadovým číslem čtyři nám začíná lehce ukřivděným Michaelem, jemuž aliance odpadlíků vyloučila parťáka. Podle něj je tato aliance slabá, a pokud to takto bude pokračovat dál, budou Manono dále prohrávat. Spíš než něco jiného z něj mluvila jeho ješitnost, protože soutěže byly doteď spíše na myšlení, koordinaci a spolupráci, čili nic, kde by svaly byly vyloženě nutností. Za této situace je tedy Michael stejně postradatelný jako Matt. Tuto domněnku nám okamžitě potvrzuje Tarzan, který v družném rozhovoru s Troyem, označí Michaela za člověka, který je „úplně mimo a kterého necháme být, dokud se neuráčíme ho vyloučit.“ V Survivorovi nemůžete udělat větší chybu než tímto způsobem podcenit protihráče a Tarzan tímto výrokem jen dále potvrzuje, jak špatný a egoistický hráč to je. Přesto se shodnou na svém dalším terči, který není Michael, nýbrž Bill, který je podle jejich slov nebezpečný svým šarmem a schopností přetáhnout jiné členy kmene. To se nám koneckonců potvrzuje v jedné z vystřižených scén, která nám ukázala, že Bill velmi dobře vychází s Jonasem, kterého vytahuje z depresí, a o něco později v tomto dílu nám řekne i Leif, že Billa bere za svého kamaráda. Další spojence měl v Michaelovi a Jayovi, kteří by se k němu určitě přidali, kdyby existoval jakýkoliv životaschopný plán.
Tarzanovy a Troyzanovy obavy tedy nebyly nemístné. To už se ale přesunujeme na pláž Salani, kde dámy kuchtí snídani. Troyzan se slušné poptá na očividné, zatímco Jonas se svou ležérní dikcí zeptá, zda ženy už použily síť. Odpověď ho ani tak moc nezajímala, po holkách hned vypálil, že je havajský mistr rybolovu, což ještě doplnil tím – aby náhodou nemohl být obviněn ze somrování – že je mu to vlastně úplně jedno a že to dělá jen z dobroty svého srdce pro oba týmy. Nejde ani tak o to, jak to doopravdy myslel, ani o to, že dámám šly nějak nosánky nahoru od minulého průseru s deštěm, důležité je, že se ukázalo, že Jonas rozhodně není na žebříčku ženské oblíbenosti moc vysoko (konkurovat mu už může snad jenom Tarzan), což ho může přijít draho v pozdější hře a je to jeho v podstatě zatím jedinou slabinou. Tito „under the radar“ hráči jsou velice nebezpeční, zvlášť když mají pevnou pozici v alianci. Troyzana se neochota holek dohodnout také dotkne, což shrne tím, že jsou emocionální a nejsou schopny jednat logicky. Jak paradoxně to zní vzhledem k pozdějšímu vývoji. Troy je naopak u holek oblíbený (Sabrina to říkala ve vystřižené scéně), a kdyby vyjednával on, možná by byl výsledek jiný.
Následuje soutěž a třetí vítězství žen v řadě. Naprosto logicky padl výběr na plachtu. Ocenit se snad dá jedině to, že holky nepodlehly a nevybraly si koblihy. Kat Kim řekla v interview, že ještě tři dny nazpět by se tomu vůbec nedivila a překvapilo ji, že rozhodnutí bylo jednomyslné. Každopádně, další výhra je v kapse a plachta na přístřešku. Tarzan si opět není schopný odpustit pitomý kecy na závěr, že ženy měly štěstí, a plně tak potvrzuje Jeffovy předpovědi, že má ego velikosti Texasu. To ještě není nic hrozného, ale nevymáchaná huba je jednosměrná jízdenka domů. Pokud se vám k tomu ještě po 9 dnech pletou jména spoluhráčů, se kterými jste nonstop 24 hodin, dá se z toho vyvodit už jen jedno… Tarzan i přes svou údajně velmi vysokou inteligenci s ní jaksi není schopen pracovat, takže působí spíš jako nějaký popletený vědec z kresleného filmu.
Po soutěži se Sabrina vrací k Tarzanovi a jeho nevybíravým komentářům, zatímco muži si lížou rány. Troy se svěřuje s myšlenou, že hra je vyrovnaná, s čímž rezolutně nesouhlasí Jonas, který by radši „jednoho člověka navíc místo všech koblih na světě“. Jasně tak dává najevo své priority, ale jak se dozvídáme později ještě větší prioritou je jít s davem a nevystrkovat zbytečně hlavu. Následuje zásadní rozhovor tohoto dílu mezi Leifem a Billem. Co na tom, že jeho pointa byla kdesi v neznámu a hlavně Leif chudák moc nerozeznává mezi hrou a skutečným životem. Nejdříve řekne, že by rád našel imunitu, což působí jako věta z jiného vesmíru, protože Leif moc dobře ví, že imunitu určenou mužům má Colton. Pochybuji, že by si nechal pro sebe informaci, že Sabrina imunitu MUSELA někomu dát a nebylo to gesto dobré vůle. Staré dobračisko Leif ovšem pokračuje a řekne Billovi, že měl být a MÁ být vyloučen jako další! Brada v tuto chvíli nepadá jenom Billu Posleymu, ale i mně, protože první pravidlo Survivora je: Neříkejte své oběti, že je oběť, protože jinak udělá co? Nenechá si to líbit. Bill měl značně omezené možnosti, nicméně této situace skvěle využil Michael, který jak stará Kelišová běžel ihned za Coltonem s tím, že Bill je v družném rozhovoru s Leifem. Colton si s šarmem sobě vlastním zavolal Leifa na kobereček a před námi se rozvinula neskutečná scéna. 
Colton jako protřelý gestapák dostal z Leifa úplně všechno a ještě mu nezapomněl sdělit, že tímto si zpečetil svůj osud. Nevím, kolik přesně toho Colton věděl, ale v Survivorovi jsou rozhodně situace, kdy se upřímnost nevyplácí, a tohle byla, Leife, jedna z nich. V tuto chvíli to tedy vypadá, že Mlaskal poletí zpět do země Oz. Co ale bude Leif pro záchranu své reputace ochoten udělat, to jsme netušili nikdo.
Přichází pošta, holky se rafnou v táboře kvůli skládačce a jde se na soutěž o imunitu. Nebudu ji zbytečně rozebírat, tu blamáž viděli všichni. Středem pozornosti kromě hráčů na trati je opět Tarzan, který si neodpustí svou pravidelnou dávku stařeckých emocí, a je konec. Christina po delší době opět projeví svou lásku k Alicii poznámkou, že její rozesmátá reakce byla odporná. Alicii ta prohra pravděpodobně úplně ukradená nebyla, ale tohle chování jen ukazuje, že se někde zasekla ve vývoji a úplně neví, jak za takovýchto situací reagovat.
V táboře Bill oslavuje výhru a je mu jasný, že utekl hrobníkovi z lopaty. Na druhou stranu Chelsea vysvětluje, že skládačka nebyla tak snadná, jak to vypadalo. Chelsea je zdá se nedotknutelná, protože jejím směrem nepadlo jediné křivé slovo, a přitom měla na prohře stejnou „zásluhu“ jako Alicia, a vše se přešlo bezpohlavním „mohlo se to stát každému“. Podobné štěstí ale neměla Alicia, která padla do nemilosti u Sabriny. Návrh na její vyloučení byl ale odmítnut Kim a myslím, že se dá takřka stoprocentně říci, že pokud by díl nedopadl, jak dopadl, šla by večer Christina.
Střih náš přenáší do kmene Manono. Bill si chce s Coltonem vyříkat předchozí neshody jako dospělý člověk. To ale zle narazil, protože Colton zatím neprokázal, že by něčeho podobného byl schopen. Pokud se Bill současně s „usmířením“ chtěl bavit i o případné společné strategii, rozhodně zvolil špatnou osobu. Coltonova reakce by zvedla ze židle i toho největšího flegmatika, protože tomu chybělo už jen to, aby si Colton strčil prsty do uší a začal křičet: „Jááá tě nelyšíííím!“ Scénka vyvrcholila jediným možným způsobem. Colton byl nazván nafoukaným spratkem a nebýt pravidel hry mohlo to dopadnout i inzultací. Tento incident spustil ale sérii událostí, kterou si Bill rozhodně nepředstavoval.
Colton si totiž okamžitě běží stěžovat k členům aliance. Do rány se mu dostane Troy a Jonas a Colton jakoby mimochodem zmíní, že by klidně šel k ženským, dal jim imunitu a večer šel na radu vyloučit svou Nemesis Billa, kterýho nenávidí, je chudej, není vtipnej a vůbec. Těžko říct, co se Jonasovi honilo hlavou, ale měl ho poslat někam hned, místo toho zvolil Jonasovsky nekonfliktní „To by bylo zajímavý“, což si Colton přebral jako souhlas. Počítám, že Colton následně oběhl celý kmen, aby zjistil, jak se k tomu staví ostatní. Zásadní je rozhovor Tarzana s Troyem, kdy se Tarzan dozví, že Leif řekl Billovi, že jde jako další, a Troy navíc dodává, že Leif je stejně neřízená střela jako Bill. Tarzan jen bezmocně plánce rukou do vody, zatmí se mu před očima a jde jednat. „Máme tu zradu.“ Za mužské pokolení jsem opravdu rád, že na rozdíl od žen nikdy nejednáme na základě emocí a za každé situace se držíme logiky.
V tuto chvíli je dobře vidět, kdo má faktickou moc v kmeni. Colton má obrovský vliv, ale rozhodně nemá moc, resp. má takovou moc, jakou mu ostatní dají (a dostává ji docela dost, ale to už si musí oni v hlavě srovnat sami). Skutečnou moc v rukou drží trio Troyzan, Tarzana a Jonas, zatímco Coltona (a vlastně trochu i Tarzana) si systematicky nechávají jako aliančního šaška, který za ně provede špinavou práci. To je vidět hlavně u Jonase, který by odsouhlasil v podstatě cokoliv, aby nedostal na záda terč. Kdyby s tím tito tři nesouhlasili, Colton by nemohl nic. Jeho hlavním problémem je, že je hrozně čitelný a dává okázale najevo, které lidi nemá rád. Toho se pak velmi snadno můžou chytit chytřejší hráči jako třeba Michael.
Samotný fakt, že se na radu šlo, připisuju hlavně blbosti Tarzana a Troyzana. Proč prokrista vylučovat Leifa? TO NEDÁVÁ ŽÁDNÝ SMYSL! Leif prozradil něco, co se v každé sérii prozradí stokrát, a i kdyby důvěru ostatních ztratil, což se stát může, není jediný důvod, proč kvůli tomu odevzdávat imunitu, a nečekat na další vhodnou příležitost. Nevybavuji si jediný příklad, kdy záměrně prohraná soutěž nebo odevzdaná imunita vedla k čemukoliv dobrému. Tarzan své rozhodnutí Leifovi vysvětluje jak psovi stylem: „Zradil jsi nás. Bylo to fuj. Ošklivý Leif.“
Máme tedy souhlas čtyři lidí ze sedmi a Colton neúnavně přesvědčuje ostatní, aby nevolili Leifa, ale nenáviděného Billa, na kterého bylo zacíleno původně. Před sloučením ale neexistuje ospravedlnitelný důvod, proč vylučovat hráče, které nemám rád. Nebezpečné ano, ale otravné ne, na ty je vždycky čas po sloučení. V jednom rozhovoru Bill tvrdil, že když se o podobných myšlenkách dozvěděl, samozřejmě si zjišťoval, co a jak. Pravidla o tomto mlčí, ale je v nich nenápadná poznámka, že se mohou kdykoliv změnit, pokud tak produkce rozhodne, a produkce dala kmeni najevo, že se tak může stát, pokud s tím budou souhlasit všichni. Proč by s tímhle někdo souhlasil? Leif na konci váhavě připustil, že si tím chtěl udobřit kmen a ukázat loajalitu. Jay, velmi mi připomínající Jar Jar Binkse, zhodnotil situaci slovy: „Já myslela, že to být velmi ukvapená rozhodnutí.“ Jeho a Michaelovo (který to všechno rozpoutal) rozhodnutí přičítám snaze zůstat v závětří a nestavit se do cesty Tarzanovi a Coltonovi, což Jay potvrdil i na radě. Ale co teda ten zatracenej Bill? Podle jeho slov se ho chtěl kmen zbavit tak moc, že by byli schopní zahodit příští soutěž, jen aby ho vyhodili. Z toho důvodu souhlasil s jejich plánem a doufal, že získá dost hlasů pro vyloučení Coltona, což se mu nakonec nepovedlo. Je smutnou ironií, že v dalším díle přijde promíchání, kdy se Bill mohl lehce dostat do většiny a díky svému pohodovému vystupování i do přízně ostatních.
No a jde se na kmenovku! Jeff krásně sehrál překvapení, načež na židle usedá „parta debilů“, jak je trefně nazvaná příští epizoda. Troyzan nejprve mlží tím, že přišli vyloučit Leifa, i když už to dávno nebylo na pořadu dne. Pak přichází Coltonovo divadelní představení číslo tři, kdy se dozvídáme, že sice není rasista, ale zato moc mu nevoní chudí lidé, a už vůbec ne komici. Jako člověk je naprosto nesnesitelný, jako hráč rozporuplný, ale u jeho „hospodyně“ jsem se málem skácel ze židle. Bill ale z výměny názorů vychází jako jasný morální vítěz, což Colton okomentuje slovy „Jak myslíš.“ A velmi výrazně si protáhne krk, aby bylo až v Alabamě vidět, jak to má celý v zadnici, a prostě „leif me alone“. Colton vytváří v celém kmeni nesnesitelné napětí a je mi záhadou, že mu to zbytek kmene trpí a nikdo z nich se neozval. Například Shannon z Nikaraguy, který si neodpustil homofobní komentář, byl okřiknut dokonce i flegmatickým Fabiem, a nakonec vyloučen v rámci zachování jednoty kmene.
To už se ale opět nenápadně hlásí Tarzan a my víme, že tohle bude opět stát za to. A taky že jo! Tarzan nepochopil, že v debatě vůbec nešlo o rasismus, ale cítil potřebu dát světu najevo svůj názor na tuto problematiku a fráze o rasismu doplní ještě lacinějšími frázemi o tom, že by se lidé měli hodnotit podle své povahy.
První Billův hlas šel Leifovi, druhý Coltonův hlas šel Billovi a od druhého už bylo jasno, Bill dostává všechny zbylé hlasy. Jako pátý tedy odešel velký sympaťák, kterému o fous a vlastně i díky své neprozíravosti, ušla velká šance dostat se dál ve hře. Po jeho odchodu mám trochu problém fandit komukoli z kmene Manono. Na konci ještě shrnuje, že věděl, že je další na řadě, ale že si šel na radu „hodit kostkou“. V příštím díle nás čeká promíchání, takže cokoliv odhadovat jde jen velmi těžko, ale pánové asi ze svého kroku zpětně nadšeni nebudou. Pokud se nedostanou do většiny, problém budou mít lidé, kteří nenavázali příliš dobré vztahy s ženami (Jonas, Tarzan), naopak Colton bude jako ve svém živlu a další vývoj bude determinovat fakt, jestli se přidá k ženám, nebo k mužům. Zároveň nás v příštím díle čeká na fyzičku náročná soutěž, takže rozdělení kmenů bude mít velký vliv na její výsledek. Nemůžu si pomoct, ale už dlouho jsem se takhle netěšil na nové díly. 90 %