Super, z toho finále jsem vážně nadšená, hlavně asi i tím, že to završilo vítězství Jaysona a Amy, kterým jsem to hrozně přála. Jak tady píší i ostatní, hlavně ne Travis a Nicole.
Z Indonésie jsme se měli přehoupnout do Japonska. Možné byly dva lety asi 10 minut od sebe. Amy o tom dřívějším věděla od začátku, ale jelikož jim řekli, že je plný, dál se o to nestarali. To mě docela překvapilo, že se ani jeden ze tří týmů nějak nesnažil, nějaký ten čekací list atd. Afganimals teklo do bot, takže samozřejmě chtěli být na místě co nejdřív a to se jim podařilo. Věděli, že týmy budou proti nim a o to se i Nicole s Travisem snažili (i ostatní, ale oni asi nejvíc). Oni to pořád obhajují tou lží, ale už to tak vygradovalo, že by to měli přestat používat, prostě si nesedli. Líbilo se mi, jak na ně čekali v letadle, jak přiběhnou jako poslední a...ono nic.

Afganimals byli u nápovědy první a z objížďky si vybrali další šílenou japonskou soutěž, ty mě prostě dostávají.

Skvělá byla situace ostatních tří týmů, ty nevěděli, kde jsou Afganimals, trochu je to znejistilo a ze spolupráce bylo najednou soupeření, to jim ale zmařili japonští taxikáři, kteří se v Tokiu očividně velmi dobře orientují (ha ha) a jsou to kamarádi na život a na smrt, takže se za nic nerozdělí. Tohle hašteření dávalo cenné minuty Afganimals.
I přes to, že 'volat' chtěli jít jen Travis a Nicole, museli všichni, protože taxikáři věděli, kam jet a druhé místo neznali. Vtipné bylo, když se Jay a Amy s Nicole a Travisem dozvěděli, kam mají jít a nechtěli to říct Timovi a Marii, jak se plížili kolem nic, fakt sranda, ti se teda sbalili a jeli taky soutěžit.
Obě objížďky mě fakt bavily, ty japonské soutěže, to je prostě neskutečný, Afganimals na to přišli celkem rychle a ještě chytře složili oblečení, aby zmátli další týmy, což se podařilo, Tim a Marii byli přesvědčeni, že jsou Afganimals za nimi.
Telefonní budky v Japonsku jsou taky zajímavý, takový akvárko..

ale přišlo mi to jednodušší, než druhá objížďka.
Retardér byl takový pochybný, nic moc nedělali, ale zpomalilo je to, to ano. Zatímco Afganimals lovili, dva týmy přijely na Zátaras. Složit toho robota nejspíš nebylo vůbec jednoduché, moc jsem nepochopila, proč tam chlapi nastrčili ženský, jak sami pak říkali, měli by to možná rychleji, i když zase detaily, kdo ví...Kdyby Amy nepomáhala Nicole, tak by si ani neškrtla, naopak Marie se rychle vyhoupla a z posledního místa všechny rozdrtila. Amy to měla správně jako druhá, ale ještě pomáhala Nicole...Travis byl hodně naštvaný, až mi to vadilo, jak někdy o ní mluví, ale to jsou asi ty nervy a všechno.

Tim a Marie a Amy a Jay měli postup jasný, o poslední místo se trochu bojovalo, ale nakonec přeci jen postoupila Nicole a Travis. Afganimals mi bylo líto, zasloužili by si to daleko víc, ale to už je jen kdyby, kdyby Amy už kdo ví kdy nepomohla Nicole, tak tam vůbec nemuseli být a závod by byl jiný, bohužel se tak nestalo.
Poslední etapa byla teda jízda, Aljaška se mi hrozně líbila. Zátaras nebyl nejjednodušší, ale nechápu, že když je Travis z Nicole tak frustrovaný, proč jí tam zase posadil, nadávat umí každý. Amy se neuvěřitelně vytáhla, na druhý pokus, neskutečný, Marie se s tím poměrně prala a Nicole jim víceméně předpověděla místo v závodu, i když se stát mohlo cokoliv.
Šplhání po ledovci a ta chůze nad tou propastí, to chtělo odvahu, neskutečný, ale zároveň nádhera, stejně jako průchod tím tunelem. Hledání dalších instrukcí bylo naprd, pořád Try again, z toho by mi asi hráblo, ale stále ve stejném pořadí týmy postupovali dál, po lodi na ostrov a zpět do městečka a tradičně měli splnit úkol, vztahující se k předcházejícím etapám. Amy hezky poznamenala, že mají zapsáno snad i to, co cítili, ale ne měny. To jsem měla strach, tyhle úkoly někdy bývají smrtelný. Tim a Marie měli dobrý start, dobře, že Amy byla v Zátarasu první a měli náskok, jinak by je nejspíš neporazili.
Jsem ráda, že to ti dva vyhráli, moc jsem jim to přála. Pobavila mě smlouva Tima a Marie a jsem ráda, že se Travis svým způsobem omluvil Nicole.
Řada se mi hrozně líbila, spoustu týmů jsem si oblíbila a vůbec se mi nechce loučit. Ještě jednou i tady děkuju překladatelům.
