The Amazing Race Canada

(ČLÁNEK OBSAHUJE SPOILERY) Poté co kanadská TV Slice tuto zimu úspěšně odvysílala vlastní verzi Big Brothera, čekala nás toto léto další verze úspěšné světové reality show vysílané na stanici CTV. Bylo jí The Amazing race. Kanaďané však celou show nepojali jako vzrušující cestu kolem světa, ale po krásách své vlastní země. Celý program trhl rekord ve sledovanosti (První díl sledovalo na Kanadu výborných 3,5 milionů diváků, finále 3,1 milionů) není tedy překvapivé, že v živém pořadu s hráči po skončení poslední epizody, olympionik a moderátor pořadu Jon Montgomery oznámil druhou sérii. V tomto článku jsme se společně s Angie rozhodli podívat na to nejzajímavější co historicky první série kanadského TAR přinesla jak z pohledu znalce (Angie) celé série, tak pohledem nováčka (já).

PROSTŘEDÍ
Cestování „jen“ po Kanadě před a po zhlédnutí
Angie: Když jsem poprvé zjistila, že týmy budou závodit napříč Kanadou, nadšená jsem z toho nebyla. Viděla jsem jen způsob jak ušetřit, který si televize vymyslela. Čekala jsem snadné dorozumívání, bezproblémové cestování, zkrátka nudu. Bála jsem se, že to dopadne jako 8. série původní americké verze TAR, kde rodiny závodily napříč Spojenými Státy…
Opak byl ale pravdou. Netušila jsem že „doma“ mohou vzniknout jazykové bariéry, nedokázala jsem si představit, že v jedné etapě se mohou týmy potit v ulicích velkoměsta a v další se třást zimou při jízdě se psím spřežením.
Ve výsledku jsem byla velmi mile překvapena. Moje noční můra o kopii 8. série se nenaplnila.

hozu: Také v první chvíli, když jsem zjistil, že se Kanadská verze této úspěšné reality show má odehrávat pouze v titulní zemi, jsem nebyl moc nadšený. Ostatně Kanada mi přišla prostředím jako takovým až příliš monotónní. Přiznávám, že relativně i k tomu došlo, ovšem zároveň se zde objevilo i plno neskutečných míst. Co však nejvíce pomohlo byla multikulturnost celého která všemu nakonec dodala tu správnou atmosféru a prokázala, že nejen cizí jazyky, ale akcenty mohou kdekoho překvapit.

Nejzajímavější navštívené místo
Angie: Pro mě nejzajímavější místo navštívili týmy už ve 2. etapě závodu, neuvěřitelně krásné Čínské město ve Vancouveru. Detour, při které týmy volily mezi tancem a kreslením, byl skvěle vymyšlený a úkol s taneční choreografií nesmí podle mě v žádné sérii chybět.
Mile mě překvapila i jazyková bariéra, která to týmům rozhodně neulehčila. Opravdu jsem netušila, že je možné ve státě, kde je nějaký úřední jazyk, se tímto jazykem nedomluvit.

hozu: Newfoundland a nejvýchodnější bod Severní Ameriky Cape Spear. Neskutečné místo a zároveň se hráči museli trochu popasovat s místním slangem. Stejně tak bavily dané úkoly i zvyky, které se týkaly spíše paměti. Prezentování příběhu v newfounlandském slangu či newfoundlandská kuchyňská oslava.

MODERÁTOR
Názor na moderátora
Angie: Stále mě zajímá, jak se člověk dostane od olympijské medaile k moderování televizní reality show…
Každopádně jsem viděla americkou i australskou verzi, a pokud bych měla porovnat moderátory, Jon by skončil na posledním místě. Moderátor TAR příliš mnoho „práce“ nemá v porovnání třeba s Jeffem Probstem v Survivoru. Opakuje ustálené fráze a vysvětluje úkoly divákům. Jediná jeho komunikace se soutěžícími spočívá v oznamování pořadí v etapové zastávce. I to se však musí podat s jistým umem a ten mi u Jona ze začátku chyběl. Postupem času se to zlepšovalo, stejně bych ho ale na úrovni Granta nebo Phila neviděla.

hozu: Jon mi z počátku moc nesedl. Ovšem také přiznávám, že to tím stylem neustálého opakování toho samého to nakonec nějak vycvičil. Co mě pak trochu zklamalo, že během živého vstupu z „reunionu“ TAR mi přišlo, že mít i „vlastní“ věty měl by trochu větší problémy. Přesto tak jako tak, svůj úkol v závodu samotném splnil.

HRÁČI
Nejoblíbenější tým
Angie: Pokud je mezi týmy americké verze TAR pár (ne manželé), zpravidla se jedná o dlouhonohou blondýnu a jejího přítele, který vypadá jako manekýn. Darren a Kristen z tohoto stereotypu vybočovali. Byla to prostě obyčejná holka s obyčejným klukem, možná právě proto mi tolik přirostli k srdci.

hozu: Těžko vybrat jediný tým, jelikož během celého závodu se jich vyskytlo povícero hráčům. Nakonec mě asi nejvíce oslovily Vanessa s Celinou, jelikož jejich cesta soutěží opravdu
překvapovala. Vzhledem k obtížnosti některých úkolů, jsem čekal, kdy je vyřadí a ony se držely až do samotného konce.

Nejneoblíbenější tým
Angie: Od samého začátku mi nebyl sympatický tým doktorů a stále jsem hledala záminku, abych mohla říct, že je nemám ráda. Ta chvíle nastala, když schovali mapy před ostatními týmy. V závodě jsou prvky, kterými se dá ostatním soutěžícím uškodit, například U-Turn. Schovávání map a podobné věci jsou prostě nefér.
Nedlouho poté se Holly začala hroutit při sebemenším problému. Takový člověk prostě podle mě nemá v TAR co dělat. Musela počítat s tím, že ne vždy půjde vše podle plánu. Je to jen soutěž a já jako divák nestojím v tomto typu show o ubrečenou hysterku.

hozu: Darren a Kristen. Nevím, asi je v tom trochu averze k takovému „enviromentálnímu“ smýšlení, kterým na mě působili, ale jako tým mě absolutně nebavili. Poměrně chytře zvolili EP, což jim nakonec paradoxně zlomilo vaz. Snažili se hrát moc poctivě, plnit všechny úkoly a taky na to doplatili.

Tým, který si zasloužil vyhrát
Angie: Předem musím říct, že nejsem ráda, že vyhrál, kdo vyhrál, ale o tom později…
Pokud budu uvažovat všechny týmy, nejen finálovou trojici, vítězi se měli stát Jet a Dave. Předvedli téměř bezchybnou jízdu a vyrovnané výkony. Volili si pro sebe vhodné úkoly, dělali správná rozhodnutí a málokdy chybovali. Bohužel chyba přišla ve chvíli, kdy to nejméně potřebovali a byli vyřazeni.

hozu: Nejprve bych chtěl, říct, že Jet a Dave určitě byli právoplatně suverénní, ovšem stejně tak mi přišli i Jody a Corym. Sem tam zaškobrtnutí, sem tam víc štěstí rozumu měli, ale jako celek předvedli opravdu solidní výkon. Plus Jody se znevýhodněním v podobě, že ve válce přišel o obě končetiny, držel krok neskutečně.

PRŮBĚH
Nejlepší krok v závodě
Angie: Nejlepším krokem v závodě podle mě bylo využití Express Passu Vanessou a Celinou. Dívky dobře věděly, že i kdyby úkol splnily velmi rychle, nestačilo by to na udržení se v závodě. Použitím EP si zajistily pokračování v závodu, velmi dobré strategické rozhodnutí.

hozu: Využití EP Celinou a Vanessou, taktéž hodnotím jako asi nejlepší krok. Bylo to správné rozhodnutí ve správnou chvíli.

Nejhloupější krok v závodě
Angie: Dlouho jsem uvažovala o nevyužití Express Pasu Darrenem a Kristen. Nakonec však v této nelichotivé kategorii zvítězil Tim Jr., který poradil Vanesse při palačinkovém úkolu. Chlapec měl víc štěstí než rozumu, protože kdyby se nejednalo o nevyřazovací etapu, připravil by v podstatě sebe a svého otce o 250.000 dolarů. Tady se dostávám k faktu, že se mi nelíbí, že právě tento tým zvítězil. Celkově během závodu zmatkovali, podávali nevyrovnané výkony a nebýt nevyřazovacích etap, daleko by se nedostali.

hozu: Já zůstanu u EP. V tomto případě druhá strana a to Darren a Kristen. Možná chtěli poctivě udělat všechno, ovšem v tu chvíli si opravdu špatně vypočítali danou situaci a stálo je to pokračování v závodu.

Nejzajímavější úkol
Angie: Miluji úkoly se zvířátky, takže jsem na nějaký takový čekala od začátku a pejsci táhnoucí vozík s mlékem a vajíčky to u mě vyhráli na plné čáře, přestože nesplnili má očekávání. Obvykle zvířátka dokáží pěkně zamíchat pořadím, protože když si takový oslík postaví hlavu, tak s ním ani závod kolem světa nehne, o tom by jistě mohly některé týmy z americké verze vyprávět.
Tito pejsci však byli k soutěžícím mnohem vstřícnější, jen do kopečka jim to jelo pomaleji… Přesto u mě zvířátkové úkoly vedou!

hozu: Nejvíce pravděpodobně pobavil závěrečný úkol, který pracoval s pamatováním a detaily v závodě. Ano je sice pravda, že takto Timům doslova stačilo vyhrát jednu jedinou soutěž, aby zvítězili celkově, ale soutěž jako taková byla výborná. Ostatně právě většina těchto soutěží s „porotci“, kteří hodnotili jednotlivé práce měla něco do sebe a obvykle to byly ty kameny úrazu pro většinu hráčů.

CELKOVÉ HODNOCENÍ:
Angie: Díky slovům „napříč Kanadou“ jsem nečekala nic moc. O to víc jsem byla překvapena, když jsem se dočkala skvělého a překvapivého závodu, vyrovnaného až k poslednímu úkolu. Je pravdou, že vyrovnanost celého závodu byla částečně ovlivněna produkcí, ale bylo jasně vidět, které týmy mají navrch a které naopak zaostávají. Mile překvapily i prvky hry, jako například U-turn, který bohužel podruhé zůstal nevyužit. On závod bez těchto prvků, jako jsme viděli v úplných začátcích TAR, by asi nebyl už v dnešní době příliš zajímavý. Těším se na 2. sérii a u ní už mi možná moderátor tolik nepoleze krkem.

hozu: Kanadský TAR předvedl zajímavý závod, s několika celkem povedenými zvraty a relativně těžkými úkoly. Za nejlepší moment považuji právě konec osmé části, kdy hráči z ničeho nic byli nuceni pokračovat v závodu. Co mi trochu vadilo, ač v rámci závodu to byla rozumná věc, bylo příliš okaté sjednocování hráčů na začátku každého kola, tudíž každým dílem začínal závod nanovo. To podle mě i zapříčinilo, že U-turn právě v osmé epizodě zůstal trochu hloupě nevyužit. Snížený počet týmů i kol byl rozhodně ku prospěchu věci, jelikož se tak snáze dostali jednotliví hráči do podvědomí. S vítězi jsem veskrze spokojen. Timové měli sice víc štěstí, než rozumu, ale zabojovali v tu správnou chvíli a i o tom takové show jsou.