John (o přípravě na rozhodující souboj): Z vojenského hlediska je tahle výzva vlastně to, pro co jsem dobrých 12 dní trénoval. Tohle je ten jediný duel, který je opravdu důležitý. Jeden člověk se vrátí do hry, 2 jdou domů, to je 33% šance. A kdybych se teď do hry nedostal, bylo by to dost naprd. Jako ve fotbale, když trénujete každý den od rána do večera a pak vás v neděli trenér nenominuje na zápas. Každý člověk, který tu je má dobrý důvod se odsud dostat a vrátit se do hry. Laura B si chce něco dokázat, Laura M chce za Cierou a já chci pomstít Candice a vlastně i sebe za vyřazení ze hry. Já to tam každopádně jdu pořádně vydrtit a zmasakrovat a dojít si pro vítězství zaručující vypadnutí odsud.
Ciera (o novém rekordu): Dnešní soutěž byla úžasná, jelikož jsem sem kvůli tomu přišla, jako pro týmové soutěže jsem se zrovna nenarodila a věděla jsem, že když se dostanu do individuálních soutěží, tak to bude mnohem vyrovnanější. Je to taky o tom, že tlak je jen na mě, když hraješ za tým, tlak jde i ze strany týmu. A v tom jsem byla fakt příšerná. Ale dnešní soutěž jsem věděla, že mám šanci, protože to byla soutěž na paměť. Sice jsem byla zklamaná, že jsem nevyhrála, ale za to … jsem byla lepší než mamka! A to je pro mě zatím rekord. Takže jsem si to užila, byla to zábava
Aras (o pokažené strategii): Dnešní výzva o imunitu? Podělal jsem to. V tu chvíli, co udělala Laura M chybu, jsem měl prostě pokazit další symbol. Ale řekl jsem si: Ne, Vytas a Gervase pořád hrajou. A když Gervase vypadl, věděl jsem, že druhý další neznám. Takže mě Vytas porazil, což mi tak nevadí. Jsem rád, že vyhrál. Fajn pro něj. Ale co pro nás není fajn je, že jsme byli poslední dva, to byla opravdu blbost, protože jsme si ze sebe udělali obrovskou hrozbu. Hele, dva bratři, podívejte se na ně! Mají průměrnou paměť!
Tyson (o nepříjemném zjištění): Jsem si celkem jistý na radě, ale co mě štve je, že jsem si myslel, že jsem chytřejší. A že mám dobrou paměť. Bylo to celkem nepříjemné zjištění, že ani nejsem nadprůměrný v téhle skupině, když dojde na hru s pamětí. Nejsem naštvaný, jsem jen zklamaný. Na druhou stranu mi to alespoň sundává terč ze zad ještě víc. Nemyslím si, že úmyslně budu prohrávat některé soutěže, ale teď je to jedno, až budu v ohrožení, tak se budu ještě víc snažit. No, nemyslím si, že byl někdo ohromen mými dnešními schopnostmi. Vymknul jsem si rameno, takže kolik si toho tak můžu pamatovat, že?