Rozhovor s Markem Burnettem

Jak už možná někteří z vás včera zaregistrovali na Facebooku, přesně 31.5. to bylo 15 let co se odvysílala první epizoda Survivor: Borneo nazvaná The Marooning. Šestnáct Američanů žilo ve dvou kmenech na ostrově a postupně se mezi sebou vylučovalo, dokud nezbyli jen dva a pouze jeden z nich bral milion dolarů a titul Sole Survivor.

A protože mi posunuli zkoušky a nechce se mi ještě vylízat z bytu do toho pařáku tak Vám přináším exkluzivní překlad rozhovoru Daltona Rosse s producentem a dá se říct i otcem amerického Survivoru Markem Burnettem. Jen na RS.EU.

_______________________________________________________________________________

DR: Řekni mi, jaké to bylo natáčet první sezónu Survivoru? Pustili jste se do něčeho úplně nového, něčeho, co tu ještě nikdy nebylo a přitom jste věděli, že to může mít buď obrovský úspěch, nebo to může být propadák…

MB: Protože to bylo na samém počátku mojí kariéry, tak jsem byl vděčný, že můžu zažít takové úžasné dobrodružství. Miloval jsem to i proto, že to byla novinka a že jsme to nemohli s ničím podobným porovnávat. Vážně, hodně lidí si myslelo, že by jsme to mohli natočit dobře a že by to ani nemusel být nějaký extra trapas. Na druhou stranu, možná se na to nebude nikdo dívat! Nikdo z nás nevěděl, co od toho máme očekávat. Měl jsem tam i tým editorů – což jsem se naučil z Eco-Challenge, že bychom si s sebou měli vzít editory. Takže byli zalezlí v železných chatkách a všichni tam dohromady tam dělali na editu. Pamatuji si, jak mi jednou v noci tým ukázal prvních dvacet minut a já sem řekl jen: „Wow, je to skvělé!“ Další týden mě i bez povolení CBS navštívilo pár novinářů. Moc jsem nepřemýšlel a rovnou jim pustil zmiňovanou ukázku. A říkali, že je to bomba. To jsem fakt nečekal. Potom si pamatuji, jak mi jednou volala CBS a řvali na mě: „Co to děláš? Jak jsi mohl ukázat takové materiály novinářům a obejít přitom oficiální kanály?“ Tak jsem jim odpověděl, že jsem byl z toho všeho rozrušený. Další den mi znovu volali ale tentokrát mi řekli: „Novináři to milují! Byl to super tah!“ A já na ně: „No vlastně to nebyl žádný tah. Prostě jsem byl vzrušený. Nemohl jsem se dočkat až to někomu ukážu.“

A v té chvíli jsem si uvědomil toto. Je věc,která vytvoří tu úžasnou chvíli během hry na ostrově a to je tvrdá práce. Záleží na tom, jak se editoři shodnou – podle toho pak bude vypadat Vaše vystupování v televizi. Soutěž je opravdu drsná, žurnalisté, kteří tam byli, viděli to a zkusili to mi řekli: „Teda, mysleli jsme si, že budeme sledovat něco jako je The Real World, ale bylo to spíš jako film, byla to paráda!“ A zbytek už je historie. Vždyť jsme zrovna odvysílali už 30.sérii! 

Věřil jsi po první řadě, která měla obrovský úspěch, že se pořad bude vysílat až tak dlouho?

O tomto se s Vámi musím podělit – bylo to krátce před startem 3. série. Pamatuji si, že jsem tehdy byl s prezidentem CBS Leslie Moonvesem v Texasu, jeli jsme zrovna nahoru po eskalátoru a povídám mu: „Leslie, nemůžu uvěřit, že jsme tady aby jsme novinářům představili už 3.sérii.“ On se na mě podíval vážným pohledem a odpověděl mi: „A představ si, že to samé budeš dělat i s 23. řadou.“ A já na to: „To jo.“  Leslie však řekl, že to myslí naprosto vážně. Jen někdo se zkoušenostmi, jako má Leslie Moonves může vidět ten potenciál dlouhodobosti. Před půl rokem jsem byl na nějaké akci, Leslie za mnou přišel a řekl: „Třicátá řada kámo.“

Pamatuješ si, kde jsi byl, když se vysílala premiéra? Vzpomínáš si, jak ses díval a potom už jen sledoval reakce?

Jo, pamatuji si, že jsem byl na natáčení a hodnocení se začínala objevovat druhý den. Každým týdnem sledovanost show rostla výš a výš až se z toho stal fenomén. Každé čtvrteční ráno na mě čekala velká skupina novinářů která chtěla diskutovat o odvysílaném díle. Nakonec to byla nejsledovanější letní show od dob  Sonny & Cher z roku 1973. Byli jsme asi v půlce série, když jsem začal pracovat na Eco-Challenge. Vybavuji si, že jsem byl s moderátorem Entertainment Tonight (bulvární zprávy) Markem Steinsem natáčet Eco-Challenge zrovna jak se vysílalo finále. Byli jsme zrovna uprostřed džungle když mi Mark říká: „Máš domluvený rozhovor.Všichni chtějí, aby ses vrátil domů a řekl jim, co si myslíš o sledovanosti.“ A já mu na to odpověděl: „Byla to úžasná řada.“ On se na mě podíval a zašeptal: „Ty o tom nevíš? Ten konec byl neuvěřitelný. Dívalo se více než 70 milionů lidí. A průměrně to dělalo 51 milionů.“ Já: „Cože?“ A tak jsem se dozvěděl sledovanost. „Musím si něco zařídit“ řekl jsem mu. Odběhl jsem dál od něj a  přímo v džungli jsem zařval dvě slova: „Ricchhhaaaaard Haaaaatch!“ To proto, že jsem musel jméno vítěze držet v tajnosti. Nikomu jsem to nemohl říct, protože už to bylo dávno natočené. To byl taky důvod, proč jsem tak řval mimo dosah kamer. Když jsem se navíc dozvěděl, kolik diváků show sledovalo – tak to byl pro mě klíčový moment. Nebylo lepší místo kde se dozvědět takové zprávy než džungle v Borneu od Entertainment Tonight.

Jak důležité pro Vás bylo vítězství Richarda Hatche? Samozřejmě že by jste měli obrovský úspěch i v případě, že by vyhrála Kelly, která si – a to je docela ironie zahraje v další řadě – ale to, že zvítězil zloduch je mnohem víc neuvěřitelné. Byl to perfektní konec, který nikdo nemohl předvídat.  A to podle mě udělalo pořad epičtější…

Udělali jsme takovou jednu věc. Začali jsme se střihem a už jsme věděli, kdo vyhraje, protože už bylo dotočené. Proto jsme do prvního dílu dali rozhovor s Richardem Hatchem kde říká: „Je to ztráta času, už jsem vyhrál. Samozřejmě, že nemohl vědět, že vyhraje, protože byl teprve den dva. Jen si byl sebou tak moc jistý. Mnoho lidí nevěřilo, že oficiálně oznamuje, že vyhraje. A to nebylo jen že by řekl, že by mohl vyhrát, to bylo definitivní oznámení. Byl prostě sám sebou. „Je po všem, vyhrál jsem.“ Tak jsme to dali do první scény a pokračovalo se. Jen náš štáb věděl, že říkal pravdu. Pamatuji si ještě něco jiného. Internet sice tehdy existoval, ale nebylo to takové jako dnes. Lidi byli do hry tak pohlcení, že zkoušeli hledat informace typu kdo půjde domů jako další, kdo se dostane do finále a tak dále.Proto CBS založila o Survivoru webové stránky. Jenže jsme udělali chybu, opravdu se tam ukazovalo složení finále. Byl o to takový zájem, že se stránky přetížily a spadly. Mezi lidmi se začalo šířit, že na interních stránkách televize se dá najít, kdo vypadne jako další. Myslím, že tam byli dokonce další dva vyřazení. Zdá se mi, že jeden z nich byl Gervase. A lidé si mezi sebou říkali, tak teď víme, jak bude vypadat proces vyřazování. Jenže všechno to bylo falešné – nic z toho nebyla pravda. Proto nevěřte všemu, co najdete napsané na internetu.

Na to si pamatuji…

Přesně. Je to jen televizní show. Ale první, kde se lidé vehementně snažili zjistit, co bude dál. Jak se nám to povedlo? Protože to se nikdy předtím nestalo. Vážně nikdy. Dalo mi to hrozně moc do další fáze mé práce. Představte si, že dnes máme Twitter a ostatní digitální věci. A tehdy jsme byli teprve na začátku. 

Po sezóně 12 – Exile Island, který byl natočený na Panamě, byl Jeff Probst hodně blízko k tomu, aby show opustil. Myslíš si, že by pořad mohl bez něj pokračovat?

Jsem strašně rád, že neodešel. Nikdy jsem na to ani nepomyslel. Jeff je Survivor. Je to hlavní tvář Survivoru, je to výkonný producent, je to on, kdo dělá tuto neobyčejnou show. Je velmi neobvyklé, aby největší hvězda pořadu byla zároveň jejím moderátorem. Dělá zkrátka brilantní práci. Jsem nadšený, že se Jeff rozhodl tak jak se rozhodl, i když to pro něj bylo dost únavné. Jenže já si zkrátka neumím představit tuto reality show bez Jeffa. Jeff je Survivor!

Nejlépe si mi odpověděl asi před rokem, kdy jsi řekl, že tento pořad má schopnost stálosti. Přirovnal jsi ho k tomu, že když dostaneš dopis, trošku víš, co tam bude, co by tam být nemělo ale pokaždé je trochu jiný. A on je opravdu největší jistota i napříč všem změnám…

Je jako papír v obálce. Je jako to písmo na něm i jako papír, je to známý, uklidňující pevný bod. Je jako to sdělení na dopisním papíře, které se vždycky mění. Jeff je dokonce i samotná obálka. A co je na tom nejúžasnější je to, když si uvědomíte, kolik rodin se na nás dívá a kolik dětí nás v posledních letech začalo sledovat.

Docela se cítím starý, když je ve hře v poslední době tolik soutěžících, kteří říkají, že se začali dívat už v 10 letech…

Je to skvělé. Je to opravdová rodinná zábava, když se sejde více lidí okolo televize, aby se společně dívali.

Když jsi mluvil o 3. sérii, tak jsi se zmínil, že jsi nemohl uvěřit, že show pořád pokračuje. Les Moonves (na obrázku vpravo) ti ale řekl, že se natočí i 23. řada.  A teď už natáčíte 31. a 32. řadu! Jak dlouho se podle tebe může Survivor vysílat?

Survivor je silnější než kdy před tím. Vzpomínám si, jak se American Idol přesunul na středu v 8 večer a lidi mi říkali, že to může Survivor dost bolet. Kámoš, co dělal na Idolu mi říkal, že to, že se X-Factor a American Idol posunuly na tento čas je podle něj chyba. Ať se podívám, s kým chtějí bojovat o diváky – že si ukousli příliš velké sousto. No jistě, podívejte se jak to dopadlo. A nyní je Survivor poslední přeživší. Zdá se mi, že porazil finále American Idol dokonce dvojnásobným rozdílem pár týdnů zpět. Fascinující. 

Pomyslným rozhodčím určujícím životnost pořadu je sledovanost. Survivor nestárne. Pro show je užitečné i to, že za tím dlouholetým publikem sedícím doma u televize roste mladší generace fanoušků pořadu a další fanoušci přibydou. A neustále slýchám od těch nových fanoušků jak se k show vracejí a připomínají si starší série. Survivor je prostě show, ke které se lidé rádi vracejí (zdravím Milana 😀 ). Řekněte mi nějakou jinou show, kterou si lidé opakovaně pouštějí znova a znova. Protože Survivor je drama.

První řada Survivoru změnila televizi tak jak žádný pořad před tím. Zajímavé je ale to, jak se tahle reality show vyvíjela a měnila. Pokud by ses podíval znovu na  Borneo všiml by sis, jak je to jiné. Teď už znáš Jeffa dost dlouho, máš kufry plné peněz a za sebou hodně kmenových rad. Co pro tebe znamená dnešní Survivor v porovnání s tím, co by jsi viděl, kdyby sis pustil znovu první řadu?

Bylo to jedno z nejlepších období mého života. Měl jsem tam své děti. Začínal jsem tam novou životní dráhu. Utvořil jsem si tam celoživotní přátelství s Jeffem a s mnoha členy štábu. A k tomu ten fakt, že poprvé jsem ostrov viděl v dokumentu National Geographic nazvaném Orel a had. Prožíval jsem z toho každou chvíli. Pozorně jsem sledoval všechny řady, od Bornea až po tu nejnovější. Je to nádhera. Kdyby jste Borneo přenesli do současnosti, tak stále by to byl lepší pořad než většina toho, co se vysílá v roce 2015. To je to, co mě šokuje a drží nad vodou. Krysa a had!