Už 15. února začíná nejnovější řada nazvaná Survivor One World. V sérii předešlých článků jsme vám představili novinky, hráče, nové prvky a vlastně kompletní řadu, jak se sluší a patří. V tomto článku se na jednotlivé prvky 24. série zaměříme a pokusíme se je trochu rozebrat a pouvažovat, jestli budou skutečným přínosem nebo jen dalším neúspěšným pokusem, jak získat ztracené americké diváky zpět na vlnu nekonečného příběhu Survivora. Článek obsahuje spoilery ke všemu, co znáte, proto pokud jste diváci z COOLu, tento článek vynechejte (vlastně radši i celý One World)
NULOVÉ VYKOUPENÍ:
Poslední dvě řady (Redemption Island, South Pacific) se představily jako reprezentanti inovativních změn v pravidlech Survivora. Sám Probst přinesl námět, že by hráči nemuseli po vyřazení na kmenové radě definitivně opustit hru, ale mohli by bojovat o návrat zpět do hry. Důvod byl jediný, sledovanost dostávala nadále přes prdel a právě Redemption Island byl jedno z posledních stébel naděje, jak se udržet v relativně vysokých číslech. Sám Probst v tento formát věřil, i přesto, že díky němu zmizely souboje o odměnu a „Rite of passage“, při kterém přeživší hráči vzpomínali na své vyřazené spoluhráče cestou na poslední souboj o imunitu, ve kterém si mohli zajistit finále.
Co nám RI za ty dvě řady přinesl? V jeho startovací sezóně nám ukázal příběh mladého křesťana Matta, který se z něj dokázal vrátit zpět do hry. Ve hře ovšem nevydržel ani epizodu a ihned se díky Robovi pakoval zpátky na něj. Na RI nakonec vytrval až do úplného konce spolu s dalšími vyřazenými hráči a prohrál až v posledním souboji, ze kterého se mohl vrátit zpět do hry. Za tu dobu stál za zmínku jen jeho souboj s Russellem, který každý sledoval hlavně proto, že Russell ještě nikdy v historii neopustil hru jinak než účastí ve finále. RI se tedy ukázal jako zpátečnický a nudný prvek hry, a proto se možná právě hned po 22. řadě rozhodlo, že se s ním pro One World nepočítá.
V South Pacific našel RI už mnohem větší využití, a to hlavně díky všeobecnému oblíbenci Ozzymu, který ho pojal jako svoji cestu za slávou a vykoupením z egocentrické hvězdy Micronesie. Nejprve na něj dobrovolně odešel, aby se zbavil zdánlivé hrozby Christine. Tu hravě vyřadil a vrátil se jako hrdina. Jenže netvalo dlouho a díky Cochranově zradě na něj byl znovu poslán. Ozzy se ovšem vrátil i podruhé a díky apatickým hráčům Upolu, kteří zbyli ve hře, se tak stal pro většinu fanoušků jediným zábavným prvkem v tak mizerné sérii. Na RI si tedy značná část diváků zvykla skrze jejich největšího oblíbence a ani ne po dvou měsících po konci řady se s tímto novým prvkem musí rozloučit. Díky konci RI nás tedy opět čekají souboje o odměnu a, doufejme, i starý dobrý obřad pochodní. Pokud bychom nemuseli nic dodávat, je to jednoznačně krok vpřed. Bohužel, zbytečný prvek ve formě Redemption Island střídá ještě zbytečnější ve formě „žití kmenů na jedné pláži“.
BIG BROTHER NA PLÁŽI STÁLE AKTUÁLNĚJŠÍ:
Určitá část fanoušků (mezi kterou patřím i já) si stěžuje, že Survivor se z původní survival reality-show, kde má rovnovážně zastoupení přežívání, strategie i soutěže, transformuje na obývákovou záležitost ve stylu Big Brothera, kde se absolutně kašle na všechno, co souvisí s přežíváním, a vše se soustředí pouze na nejpovrchnější věci ve stylu intrik, pomlouvání a hádek. Redemption Island byl špatným pokusem o to vzkřísit fyzickou stránku Survivora. Jeho místo ovšem nenahrazuje jiná, lepší alternativa této stránky hry, ale ještě větší pokus o to, aby vše co nejvíce připomínalo Big Brother.
Pokud si vybavíme, o čem by Survivor měl být (a půjdeme až k filmové předloze „Pán much„), pak by mělo jít o striktně rozdělené kmeny, které proti sobě zápolí a předvádí co nejvíce rivality, aby měly výzvy grády a sloučení bylo zajímavé. Nyní ovšem nic podobného nebude, oba dva kmeny veškerou rivalitu ztratí a ztratí se i pomyslné rozdělení hráčů do dvou kmenů. Díky tomu dostaneme 18 hráčů na jednom místě a tím to hasne. Soutěžící díky každodennímu kontaktu nebudou vystaveni mírně xenofobnímu úkazu vyvolanému soupeřivostí „zničte ty druhé“ a místo toho budou navazovat vztahy nezávazně na barvách kmene (sen producenta Big Brothera). Jak jistě všichni mužští čtenáři ví, plnící se koule nutí člověka k předvádění, ženská polovička zase musí dát za pravdu, že vydržet déle než pět hodin s osobami stejného pohlaví je téměř nemožné, pokud si chcete udržet zdravý rozum a nikomu díky klepům nevyškrábat oči. Proto myslet si, že se první den muži seberou a postaví si tábor 300 metrů od žen a až do sloučení se jim budou vyhýbat, je naivní.
Co tedy může divák získat tím, že budou oba kmeny na jednom místě? V lepším případě tajné zrádce, kteří vytvoří takovou obdobu survivorských Zednářů. Budou tedy tajně ovládat hru, i když budou mít své vlastní kmeny i s jejich zdánlivými vůdci. Nic jiného (dobrého) tento formát přinést nemůže. Naopak může přinést banální hovadiny ve smyslu: dívčí souboj o to, kdo bude spát Jayovi na prsním svalu, ženské hádky o tom, že jedna členka Salani pobyla u mužů až moc dlouho, nebo nepříčetnou scénu zdánlivého alfa samce žárlícího na pozornost žen upírající se k jinému hráči. Produkce v posledních řadách potvrzuje, že právě tyto malicherné blbosti jí nesmírně zajímají, a nezapomene je zařazovat do jednotlivých epizod (kdo by chtěl vidět stavění přístřešku, ukážeme, jak Brandon čumí Mikayle na její perfektní zadek). Proto společný tábor obou kmenů přímo vybízí k něčemu podobnému. Pokud přičteme fakt, že bude 18 lidí na jednom místě, automaticky se i znepřehlední celá situace a divák bude mít v hlavě spíše zmatek než ucelený obrázek o jednotlivých hráčích (vzpomeňme na Fiji, kdy hráči byli první den na jednom místě, kdo se v nich vyznal?).
DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ NOVINKY:
Fakt, že celá 24. řada je spíše takovým hokusem-pokusem, potvrzují i další „inovativní změny“, kterých je na jednu řadu možná až příliš mnoho. Tajná imunita už nebude tajnou imunitou, jak ji všichni známe, bude spíše takovou jízdenkou do propasti. Hráč, který jí nalezne, si ji už nebude moci schovat pro vlastní použití v následující hře, ale bude ji muset nesmyslně předat hráči z druhého kmene. O této skutečnosti se pravděpodobně doví až při samotném nalezení imunity, takže se prostě nebude moct rozhodnout, že ji raději hledat nebude. Pokud v tomto pravidle bude CBS pokračovat i pro 25. řadu, pak naprosto odrovná celý systém tajných imunit. Hráči je totiž horoucně hledali pouze za předpokladu, že by pomohli jim samotným. Risk, že ji naleznou, předají a nebudou z toho mít vůbec nic, naopak předají zbraň nepříteli, je do hledání rozhodně motivovat nebude. Proto je možné, že hráči pro 25. řadu raději imunity ze země vyhrabávat nebudou už jen z principu.
Dalším novým, co nás čeká, je „udělej si sám“. Údajně půjde o to, že hráči dorazí na soutěž o imunitu/odměnu a náš drahý Jeff bude chybět. Hráči si tedy díky instrukcím na papíře budou muset celou soutěž uspořádat sami. Velký význam by toto pravidlo mělo možná na dětském pískovišti, kde rodiče nechají instrukce dětem, jak si postavit hrad z písku, zatímco oni připravují malým nezbedům dalšího sourozence v přilehlém křoví. Jak účelné a hlavně “zábavné“ bude toto sledovat v podání dospělých lidí v „nejdrsnější hře na světě“, těžko odhadovat. Každopádně se před začátkem řady laškovalo s dohady, že některé z těchto soutěží se uskuteční v samotném táboře hráčů, takže zde máme rázem tento obrázek: oba kmeny na jedné pláži, oba kmeny zůstávají na soutěž na té samé pláži, kde žijí, oba kmeny si samy řídí soutěž. WTF? Kdo dostane zlatého bludišťáka za vítězství?
Abych se v tomto článku nejevil jako čistý skeptik. Formát Survivora jednoznačně potřebuje nový impuls. Pokud pomineme Samou a Heroes vs. Villains, které byly ovlivněné zásahem produkce, pak jsme od Micronesie viděli jen ucelenou nudu. Nudné a stokrát se opakující soutěže, kde 90 % tvoří skládačky, záběry z tábořišť kmenů se daly shrnout do slova „opruz“ a hráči, kteří z nějakého důvodu odmítají hrát. Produkce se vehementně brání k přístupu na starý formát pořadu (aplikován byl například v Číně a fungoval) a raději vymýšlí nové kroky, které by ->snad<- mohly zaujmout. Problém je ovšem v samotných hráčích. Z nějakého důvodu totiž většina starších řad fungovala i bez tajných imunit, Exile Islands a všemožného vykoupení a nejnovější nefungují téměř v ničem, a přitom mají spoustu vychytávek. Proto můžeme jen doufat, že hráči pro One World budou kvalitně vybraní a díky tomu, že jim v cestě nebude stát žádný All Stars hráč, něco i předvedou. Žití kmenů na jedné pláži, „udělej si sám“, putovní-tajná imunita i rozdělení na muže a ženy zde ničemu nepomůže, spíše odvede pozornost tam, kde si ji divák nežádá, do překombinovanosti a pompéznosti.
Pokud jsem někomu kritickým tónem tohoto článku podělal natěšení na One World, pak pro něj může být dobrou zprávou fakt, že věhlasný spoilerista (žádný běžný ocas ze survivorsucks) oznámil, že se můžeme opět těšit na hardcore hráče, kteří pojedou na vlně šílených a velkých herních tahů. Tak uvidíme, třeba se dočkáme zrození nových hvězd pro budoucí All Stars výběr.