TAR 24: Rozhovor s 2. vyřazeným týmem

Po druhé etapě strávené v Číně byl ze závodu vyřazen druhý tým. Fanoušci opět dostali možnost položit svým vyřazeným oblíbencům několik otázek. Tady už je překlad. Co stálo za jejich vyřazením? Zůstanou i nadále v kontaktu? Jak se daří Bopperovi?

Otázka pro Marka: Jak se má tvůj kamarád Bopper? Už je to lepší?
Mark: Bopper se má skvěle. Je připraven jít do toho znovu, pokud bychom dostali další šanci.

Mallory, opravdu jsi měla jeho pas a léky? Proč byly věci v tom batohu tak důležité?
Mallory: Ano, měla. Tak jsme to vždycky dělali s tátou, protože jsme vždycky věděli, že v případě nouze bychom nechali batohy batohama a pokračovali jen s tím nejnutnějším. Bylo pro mě těžké zjistit, že nebudeme pokračovat bez toho batohu, ale byla jsem v týmu s Markem a pokud ten batoh potřeboval, musela jsem se přizpůsobit. Bylo těžké spolu závodit, když jsme o sobě navzájem v podstatě nic nevěděli.

Myslíte, že kdybyste mezi sebou našli spojení, povedlo by se vám závodit jako jeden tým ne jako dva jednotlivci?
Mark: Ano, myslím, že kdybychom si našli čas a promluvili si spolu, bylo by to lepší. Teď to ale nefungovalo, protože na mém názoru nezáleželo. Jsme dvě různé osobnosti a já ukázal respekt.

Otázka pro Marka: Vypadá to, že letos se sešla skvělá parta. I když ta ztráta byla zničující, jak jsi vnímal podporu všech ostatních?
Mark: Bylo skvělé je tam všechny vidět. Ale je smutné, že jsem nedokázal reprezentovat svůj kraj a Boppera, bylo to hořkosladké.

Máte výčitky, že jste se vraceli pro Markův batoh?
Mallory: Byla jsem proti od začátku, ale také jsem byla součástí týmu. Pokud si myslel, že ten batoh potřebuje, i když to byla chyba, nemohla jsem dělat nic jiného, než ho zkusit přesvědčit o opaku. Je nevýhoda, když nevíte, jak spolu závodit. Prostě jsme měli smůlu, že jsme na to nemohli přijít předem.

Kolik času jste ztratili návratem pro batoh?
Mark: Návratem jsme ztratili asi 45 minut. Ale z toho půl hodiny trvalo Mallory, když se snažila sehnat druhý taxík, aby se jeden z nás mohl vrátit a pak jsme se mohli setkat u dalšího úkolu. Pokud bychom se vrátili hned poté, co jsme vyložili autíčko, trvalo by nám to asi 15 minut. Mohli jsme být někde mezi 1. až 5. nebo 6. místem. Ale nestalo se to bezdůvodně. Všechno se děje z nějakého důvodu.
Mallory: Já bych řekla spíš hodinu, možná hodinu a půl. Zdálo se to jako věčnost.

Marku a Mallory, máte v plánu zůstat v kontaktu?
Mark: Jestli bude chtít. Závod skončil a život jde dál. Nikdo nemůže mít příliš mnoho přátel.
Mallory: Jsme přátelé, ale nemluvili jsme spolu od závodu. Během závodu spolu strávíte tolik času, že si pak potřebujete pár týdnů od toho druhého odpočinout.