Dneska vám přinášíme rozhovor s vítězi 24. série Amazing race. Vítězové poměrně rozsáhle odpovídali na otázky o svém působení v závodě i o svých plánech do budoucna. Rozhovory se zbylými finalisty vám přineseme v příštích dnech.
Proč jste z toho, že vás Brenchel otočili, dělali takovou vědu? Byl to jenom závod.
Dave: Máš pravdu. Když se ohlédnu zpět, tak jsme z toho opravdu dělali až moc velkou vědu, ale v tom okamžiku, to vypadalo, že pokud chtěli vyhrát celý závod a ne jenom tu etapu, tak měli otočit kovboje, kteří byli nejsilnější tým v závodě.
Connor: Abych byl upřímný, tak jsme to asi přehnali, uvědomujeme si, že to byl jenom závod, ale nemohli jsme pochopit proč neotočili kovboje. Ze strategického hlediska kovbojové stále měli Express Pass, takže největší smysl by mělo otočit je.
Jaké byly tvoje myšlenky, když si viděl krabici se svým parťákem uvnitř padat na zem v plamenech v roadblocku s Davidem Copperfieldem?
Connor: No tati, co sis myslel?
Dave: Byl jsem trochu zmatený. Dal jsem Connorovi ty klíče, sledoval ho jak sám zápolí se zámky a potom jak byl vyzvednutý do vzduchu v plamenech. Když potom spadl dolů do té ohňové koule, tak jsem si říkal, co se právě stalo a kde je můj syn? Doufal jsem, že je to jenom iluze a když potom přiběhl v hasičském oblečení, tak jsem si oddychl.
Fandila jsem Daveovi a Connorovi od první chvíle (navíc mám vnouče, které se jmenuje Connor David). Jak změnila výhra váš rodinný život?
Dave: Gratuluji k vnukovi, miluji to jméno!!Zaprvé, možnost závodit byla pro nás velká rodinná událost, která zahrnovala moji ženu, děti, vnoučata a stejně tak i zbytek rodiny. Bylo to super sledovat každou epizodu, a protože rodina nevěděla, jak dopadnou jednotlivé etapy závodu, byla to opravdu zábava pro nás všechny. Byla to zkušenost, která přijde jednou za život (možná dvakrát) a byli jsme rádi, že jsme ji mohli sdílet s rodinou.
Connor: Děkuji, je to od tebe velmi milé. Opravdu si vážíme všech lidí, kteří nám fandili v obou naších sériích. Byla to úžasná zkušenost. Výhra náš život zas tak moc nezměnila, ačkoli moje rodina milovala, jak se každou neděli usadili, pustili si televizi a sledovali svého bratra a otce závodit okolo světa. Byl to skvělé strávený čas pro celou rodinu.
Dave, když si vyskakoval z helikoptéry, měl si ponětí na kterém jsi místě?
Dave: Měl jsem hodně dobrou představu, protože jsme kroužili nad Motor Speedway a nikoho jiného jsem tam neviděl. Těsně před tím než jsem vyskočil, jsem věděl, že jsme první a byl to neuvěřitelný pocit.
Kdybyste si mohli vybrat jakékoli dva týmy do finále, kdo by to byl?
Dave: Měli jsme rádi skoro každý tým v Závodě. Měli jsme velkou radost, že Jen a Caroline se dostali do finálové trojky. A kdybychom nevyhráli my, bylo by skvělé vidět vyhrát je nebo Lea a Jamala.
Connor: Kdybych si já mohl vybrat dva týmy do finále, ta by to určitě byla „náhodná aliance“- Leo a Jamal a country holky. Všechny týmy v závodě byly skvělé, ale tady s těmi dvěmi týmy jsme vycházeli opravdu velice dobře.
Jaká byla vaše nejoblíbenější a jaká vaše nejmíň oblíbená soutěž?
Dave: Líbilo se mi rybaření na Srí Lance, protože to byl velice ojedinělý zážitek na překrásném místě. Ačkoli, když se ohlédnu zpět, byla opravdu zábava, běhat v balónech v Seville. Bylo to dost intenzivní, když do nás bušili ragby hráči.
Connor: Moje nejoblíbenější soutěž byla jednoznačně rybaření na Srí Lance. Museli jsme se vykoupit z našeho příšerného rybařícího Detouru ve 22. sérii. Bylo úžasné být v Indickém oceánu a rybařit jako místní. Moje nejmíň oblíbená soutež byla kaligrafie. Kdybyste mohli vidět můj rukopis, tak byste věděli, že hodně zápasím s krasopisem. Někdy to nemůžu po sobě přečíst ani já sám, takže to bylo opravdu drsné.
Mysleli jste si, že finálové soutěže byli příliš lehké? Nechyběla vám paměťová úloha?
Dave: Nevím jistě jestli bych je nazval lehké, ale určitě nebyly tak psychicky náročné jak by mohly být. My jsme byli připraveni na to, co jsme si mysleli, že by mohla být psychická výzva a byli jsme trochu překvapeni, že nic takového nebylo. Kdybych měl možnost vybrat si mezi psychicky náročnou/paměťovou soutěží a mezi tím, vidět Connora, jak má možnost spolupracovat s Davidem Copperfieldem, tak vždycky beru Copperfielda.
Connor: Myslím, že to byla úžasná finálová etapa. Bylo to velmi intenzivní a souteže byli unikátní. Opravdu jsem si to užil. Nejsme smutní, že nebyla žádná paměťová soutěž, ačkoli kdyby byla, byli jsme na ni s tátou dobře připraveni. Dělali jsme si extrémně detailní poznámky v každé etapě.
Gratuluji! Co máte teď dále v plánu?
Dave: Děkuji, stále jsme trochu v šoku. Určitě bude jiná moje odpověď než od Connora, ale momentálně se těšíme až pojedeme na nějaký z těch neuvěřitelných zájezdů, které jsme vyhráli díky Travelocity, takže cestování a v mém případě, trávení více času s mými 5 dětmi a 7 vnoučaty.
Connor: To je dobrá otázka! Přál bych si, abych měl lepší odpověď, ale upřímně nejsem moc optimistický. Pravě dokončuji univerzitu v Utahu a po škole kdo ví? Doufám, že najdu něco skvělého do další kapitoly mého života.